M.Crohn,psychika,vědomí,myšlení

[cicastro]

Dovolte se s Vámi podělit o několik myšlenek českého mystika Františka Drtikola.
Nemoc,bolest je vyznění našich nesprávných myšlenek.Při léčení je nutná změna vědomí:neztotožòovat se s nemocí.Naopak.Ztotoòovat se se zdravím.Když ta duše má pořád vědomí,že je nemocná,tak se zrodí s dizpozicemi té nemoci.Je krásné je být nemocný-poznávat nemoc a nebránit se,neb ona sama odejde,zanechávajíc tělo očištěné a nové..

[cicastro]

Dovolte se s Vámi podělit o několik myšlenek českého mystika Františka Drtikola.
Nemoc,bolest je vyznění našich nesprávných myšlenek.Při léčení je nutná změna vědomí:neztotožňovat se s nemocí.Naopak.Ztotoňovat se se zdravím.Když ta duše má pořád vědomí,že je nemocná,tak se zrodí s dizpozicemi té nemoci.Je krásné je být nemocný-poznávat nemoc a nebránit se,neb ona sama odejde,zanechávajíc tělo očištěné a nové..

Nemoc je závislost.Život je tvúrčí čin.Každý z nás je stvořitel,každým okamžikem,myšlenkou,slovem a činem vytváříme sami sebe.
Dnes bych chtěl poradit něco těm,kteří si již uvědomili,že přijmout nemoc neznamená se jí podat.S tou nemocí se bojuje velmi těžko,člověk musí bojovat sám se sebou.Musí zásadně změnit svou psychiku,vědomí a myšlení.
Velmi v tomto směru Vám doporučují dílo Prof.Dr.Therona Dumonta ÚPLNÝ SYSTÉM PSYCHICKÝCH NAUK.
- pokud si na to kdy vzpomenete tak provádějte autosugesci,proneste sami k sobě:½Každý den a v každém směru je mi neustále lepé a lépe"to si opakujte třeba až do zblbnutí!
- zkuste aspoň jeden den na svou nemoc NEMYSLET
- pokud to na Vás leze začněte se ihned věnovat nějaké praktické či psychické práci
-pamatujte že nemoc již se tolik obáváte vlastní vaši duši..,NEDEJTE SE JÍ OVLÁDAT!
-dokud ji nevyženete ze své hlavy,bude žrát vaše střeva.

[Baruna]

nevim jestli se smat nebo brecet to ma bejt vtip, nebo teyhle reci fakt myslis vazne??????

[cicastro]

nevim jestli se smat nebo brecet to ma bejt vtip, nebo teyhle reci fakt myslis vazne??????

Barunko,tato část dizkuzního fora je o všem možné i nemožném.No a já píši spíše o tom nemožném.A k tomu jesti to myslím vážně.Já se neřídím heslem MYSLÍM,TEDY JSEM nýbrž POCHYBUJI,TO ZNAMENÁ MYSLÍM..
Myšlenka postavila něco jako zeï kolem lidské duše.Dříve byla v souladu se svým cítěním uvnitř přírodních jevú.To co prožívala společně s těmito přírodními jevy jako činnost vlastního těla se v duši jevilo jako obrazné zážitky,které měla v plné živosti.Nynější myšlenky rozdělují subjekt a objekt,jsou výsledkem duálního Ega,což je prvkem odporu.Tento odpor zpúsobuje energetické blokády,které jsou zdrojem psychosomatických onemocnění- nemocí izolované duše.

[cicastro]

1. My sami určujeme svůj osud.

Jen tomu musíme uvěřit. Je potřeba pochopit jen některé zákony, kterými se život řídí.

Naše představy mění kvalitu každé situace. Pouhou silou svých myšlenek můžeme měnit a ovlivňovat svou osobnost, své životní okolnosti, ba dokonce dění, jež je na nás zdánlivě nezávislé. Každá energie mění své bezprostřední okolí. Jestliže tedy soustředěně zaměříme sílu svých myšlenek na nějaký cíl, dříve či později tohoto cíle také dosáhneme.

Ve vesmíru se žádná energie neztrácí. Každá myšlenka je „akcí“, která ovlivňuje náš osud. Proto jsme nesmírně tvůrčí, ale i destruktivní.

Nemáme problémy, jsou jen naše nevědomosti.
Pokud chci změnit život, jediné jak to dokáži, je změnit sama sebe. Prozkoumejme svoje zvyky v myšlení. Ty jsou obvykle klíčem.
Cílem je určovat okolnosti svého života. Půjde to ze začátku velmi těžce. Využíváme totiž jen zlomek svých duševních schopností. Zvýšíme to mentálním tréninkem.
Mentální trénink = opravdové přání + vůle

Zde platí, že trpělivost přináší růže. Myšlení orientované na úspěch se pro nás nejprve musí stát samozřejmostí.

Všechny problémy jsou z špatných zvyklostí v myšlení. My sami jsme klíčem ke svému životnímu úspěchu.

Nečekejme na vhodnou příležitost ani na cizí pomoc.

Vytváříme svůj osud většinou nevědomě ( nemoc, neštěstí ). Je nutné začít vědomě kontrolovat své myšlenky a emoce. Jaké budou kvality, takové kvality bude náš život.

Naučené programy a předsudky jsou v podstatě energetické vzorce ( entity ), které nás vysávají a určují sami směr a kvalitu našeho života. Jediná cesta jak z toho ven, je začít žít vědomě. Potom můžeme říci, že jsme svobodni.
Nutné je naučit se :

1) rozpoznat zlost, nenávist, zlost, pocit viny……
2) a pak se je naučit rozpouštět

Blahobyt znamená, že máme toho pravého partnera, pravé přátele, povolání nám přináší radost, že bydlíme tam, kde chceme – to je plnost života.

Úspěchu se musíme cítit hodni.

Životním úkolem člověka je neustálý vývoj, poznávání a využívání schopností, které jsou nám dány. To je potřeba vědomě pochopit, že žít znamená učit se!

Jedna důležitá rada : začněte nový život hned teď!

Všichni se bojíme, že něco ztratíme a vůbec si nevšímáme toho nejdůležitějšího – že ztrácíme sami sebe.

Problém, který máme, je úkol, který máme vyřešit.

Naše city, náklonnost, odpor, předsudky, názory a přesvědčení jsou vyjádřeny v poměrech a okolnostech našeho života.
Rozvíjejme jasné představy a přání, pak je můžeme převádět v realitu.

Nosíme v sobě možnost, která se může a nemusí projevit. Záleží na nás.

Realizace přání :
nutné je jasné stanovení 1 cíle ( přání )
udělejme si z jeho cílové podoby vnitřní grafický obraz
chovejme se tak, že už se realizuje a pociťujme vše ta, jako když už to je
1 x denně obraz nabijme dýcháním ( pránou )
sledujme, kam nás vede naše podvědomí ( je to ta správná cesta )
Do Nového roku pár vět k zamyšlení...

[cicastro]

Žádný člověk není ostrov sám pro sebe;
Každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny;
Jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys,
Jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj:
smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva.
A proto se nedávej ptát,KOMU ZVONÍ HRANA ?
Zvoní tobě

JOHN Donne

[zbyna]

Myslím si, že máte pravdu v tom, že když na nemoc nemyslíme neprojevuje se. Přemýšlel jsem nad tím, že tato nemoc je pro mě nějakým znamením, je možné že jsem žil nezdravě...Ale díky této nemoci jsem si uvědomil věci, které moji vrstevníci vůbec nevidí, nepovažují to za důležité.Občas pozoruji, že když nemyslím na nemoc tak ji vůbec nemám. Předpokládám, že to každému dalo pohled na život z jiného stránky. V něčem s vámi souhlasím a zajímalo by mě jestli věci, které jste napsal, jste i sám vymyslel, případně někde přečetl...Je to samozřejmě vedlejší...

[zbyna]

Omlouvám se za to, že jsem odbočil od tématu. Nikde jsem ale bohužel nenašel lepší diskusi, kde bych mohl napsat své myšlenky a můj pohled na věc. Taky bych se chtěl omluvit za gramatické chyby, které se určitě najdou.

[cicastro]

Ahoj Zbyno,jsem rád,že se našel někdo,kdo zareagoval konstruktivně na myšlenky,které zde uvádím.Letos to bude již 28 let co se potýkám z MC. Zabývám se mimo jiné hlubinnou astrologii a již z toho titulu se snažím určitým věcem přijít na kloub.Filosoficky a nábožensky vycházím a zastávám teorii zákona příčin a účinků resp.teorii karmy.
Hlavní příčinou MC jakož i všech interních nemoci je,že člověk se zabývá mnohem více vnějším životem než vnitřním.K této skutečnosti ho vede stres doby,kam se narodil.Přičiny interních nemocí dle mě vychází ze strachu a stresu,které snad pociťuje již dítě v prenatálním období,pokud si "uvědomí",kam se má nyní vtělit či inkarnovat.Proto se rodí s touto nemocí i novorozenci.Člověk se narodí a přejímá myšlenkové vzory a pochody od svého okolí,včetně všech strachů a stresů doby kam přichází.Pokud se člověk začne zabývat svou vlastní duchovní podstatou resp."poznáváním sama sebe"dokáže se od těchto věcí postupně oprošťovat,což se pak i velmi pozitivně projeví na celkovém zlepšení zdravotního stavu.Dochází k intezivnějšímu prokrvování interních orgánů,k jejich důkladnější detoxikaci a tím i odstraňování přičin samotných.Každá interní nemoc je v podstatě jakási závislost ,které je nutno se zbavit. V podstatě je jedná o závislost na negativních myšlenkách strachu,stresu,obav atd.Psychika u interních nemocí hraje ohromnou a determinující roli.Je ovládána našimi pocity,jež vychází ze způsobu a obsahu našeho myšlení.Tedy pokud se nám podaří v zásadě změnit naučené myšlenkové vzory docílíme tím a zásadní změnu naší psychiky,což se odrazí pozitivně i na somatické úrovni.Změnit své myšlení zatížené "Duchem současné doby"je ovšem ohromně těžká práce sama na sobě.Člověk se musí stát sám sebou a ne tím,jak by ho chtěli vidět ti druzí,musí se zásadně oprostit od všech negativních myšlenkových postupů a hledat skutečnou pravdu.Tu nalezne když pozná sám sebe a stane se tím,čím skutečně je....

[Starfisher]

Myslím si, že máte pravdu v tom, že když na nemoc nemyslíme neprojevuje se. Přemýšlel jsem nad tím, že tato nemoc je pro mě nějakým znamením, je možné že jsem žil nezdravě...Ale díky této nemoci jsem si uvědomil věci, které moji vrstevníci vůbec nevidí, nepovažují to za důležité.Občas pozoruji, že když nemyslím na nemoc, tak ji vůbec nemám. Předpokládám, že to každému dalo pohled na život z jiného stránky. V něčem s vámi souhlasím a zajímalo by mě jestli věci, které jste napsal, jste i sám vymyslel, případně někde přečetl...Je to samozřejmě vedlejší...

Děkuji za zajímavý příspěvek a názor.
Přece však zde nemohu zcela souhlasit. (Pravděpodobně jste jen nešikovně formuloval.)

Smysl nemoci je přivést člověka ke změně postoje k životu.
Je to jako kontrolka, která výstražně bliká.
Diagnóza IBD = červená na semaforu v řadě věcí. Mám >vzít na vědomí<, zastavit a zamyslet se, přehodnotit svůj vztah k životu a vyjet jiným směrem, než jakým jsem přijel.
Ignorovat semafor (nemyslím na nemoc, tak ji nemám) není moudré....

Jinak veškeré formy >autosugesce<, >hypnózy< a podobných zvrhlostí striktně odmítám (i když mohou navenek vést ke zdánlivým výsledkům).

[Starfisher]

Charakteristika vzniku vředu z jedněch alternativní medicíně se věnujících stránek - podle mě velmi zdařilá.

Dnes snad již nikdo nepochybuje, že u velké části pacientů je vředová choroba v úzkém vztahu k duševnímu životu postiženého. Přitom tu většinou nehrají roli ani tak jednotlivé, časově ohraničené negativní zážitky, jako spíš dlouhodobé duševní ladění. Může se jednat o člověka, který dlouhodobě žije s pocitem, že je nedoceňován nebo o člověka, jehož základním životním pocitem je pocit, že mu drazí ubližují, ať už to tak skutečně je či není. Nedovede se těmto duševním hnutím bránit, denně si tyto zážitky připomíná, i když k nějakým skutečným konfliktům nedošlo. Na duševní úrovni vzniká stále drážděná, nehojící se "rána", část duševní bytosti pacienta je v trvalé křeči. A jako se silné duševní zážitky jako strach, stud projevují v naší tělesnosti, tak si lze představit, že stále opakované pocity jednoho typu, stálé duševní sebezraňování se může projevit ve svém konečném důsledku jako žaludeční, dvanácterníkový nebo jiný vřed. Dalo by se tedy říci, i když zdaleka ne ve všech případech (nelze např. u některých pacientů zapomínat na vlivy dědičnosti, ani na vnější vlivy jako je užívání tzv. ulcerogenních léků, k nimž patří mj. i Acylpyrin, apod.): vředová choroba je co do etiologie, příčin, primárně duševním problémem, tělesné projevy jsou druhotné. Ale vlastní příčinu onemocnění nenalezneme ani na duševní úrovni, i když se zde náznaky pozdějšího onemocnění projevují jako první. Příčina duševních problémů je v tom, že pacient není schopen některou část svého duševního života dostatečně ovládat. A to je činnost, jež má svůj původ v duchové bytosti člověka. Zdravý člověk, jehož tři složky jsou v rovnováze, ovládá svůj duševní život. Každé duševní hnutí, již každý cit je vlastně vybočením z rovnováhy, zárodkem možného onemocnění, ale u zdravého člověka jsou všechna tato vybočení z rovnováhy opět harmonizována. Onemocnění se objeví ve chvíli, kdy si některá složka duševního života získá příliš velkou samostatnost nebo naopak, když duch člověka příliš slabě zasahuje do duševní oblasti.

Z tohoto pohledu na vznik onemocnění lze potom uvažovat o odpovídající léčbě. Při rozvinutém vředu na stěně zažívacího traktu nebude již žádný lékař opomíjet opatření směřující ke zmírnění tělesných projevů choroby: dietní režim, omezení kouření, alkoholu a kávy, medikamentózní léčbu. Důležitější pro skutečně trvalé vyléčení nemoci bude však léčba na duševní úrovni. Zde by měl mít lékař schopnost rozpoznat, které jsou to duševní vlastnosti, duševní síly, jež působí ničivě v tělesné oblasti člověka a zároveň by měl mít schopnost najít pro pacienta přiměřenou činnost, kde by se právě tyto síly mohly uplatnit, čímž by bylo tělo od nich postupně osvobozeno. I když to zní prostě, je to velmi obtížné a navíc pro každého pacienta individuální. Velkou úlohu má v této oblasti umělecká terapie, např. vědomé pohybové kreace. Skutečně kauzální terapií, terapií příčiny onemocnění by potom byla léčba na "duchovní" úrovni, jež by pacienta naučila ovládat jeho duševní život.
Již na tomto zjednodušeném příkladu je možné si uvědomit, nakolik se tu mění přístup lékaře k pacientovi i chorobě. Terapie v tomto případě prakticky nevyžaduje syntetické léky, ovšem lékař musí získat k pacientovi mnohem bezprostřednější vztah, musí mít pro něj mnohem hlubší pochopení, protože diagnostika tu nekončí konstatováním existence vředu, nýbrž touto diagnózou teprve začíná.

[cicastro]

Myslíte,že by jste dokázal kráčet po rozbouřených vlnách Galilejského jezera, jak to dokázal Kristus?Asi ne.Ta červená na semaforu je výzvou pokusit se o to ...

[Starfisher]

Obraz Ježíše a ap. Petra na Galilejském jezeře vnímám jako obraz >výsostně duchovní<.
Moře zastupuje oblast jemnějších hmotných oblastí, ve kterých existuje vina (hřích), prostor nad ním již oblast duchovní, ono křišťálově jasné "Jeho království", kam již vina nedosáhne.
Ježíš, spojený v niterném citu s Bohem Otcem, zcela prost jakékoliv viny, volně chodí po hladině (hranice mezi jemně-hmotným a duchovním). On Jediný zde bezpečně vládne. Lidé ho mohou napodobit, pokud v Něho uvěří. Ježíš zve apoštola Petra, který v Něj již dříve uvěřil a jako první z lidí odhalil Jeho vnitřní identitu, aby Jej následoval a vytvořil příklad pro ostatní. Petr tak činí, ale v okamžiku, kdy zapochybuje, okamžitě je "stažený" svojí lidskou minulostí a začíná tonout. Obnovená důvěra v Ježíše jej opět vytahuje zpět.

Zásadně jiného rázu jsou Vaše pojednání výše uvedená, kde propagujete autosugesci a různé "mentální tělocviky"..... Takováto drezúra nemá s duchovním přístupem k životu mnoho společného. Člověk se má s volným a svobodným duchem pokusit porozumět smyslu svého životního hendikepu. Smířit se a nově vykročit - rovněž bez jakéhokoliv křečovitého úsilí a vytváření nepřirozených bariér mezi tím, co spontánně niterně cítí a jak (rozumem kontrolovaně) myslí, mluví, koná..... Technika pozitivního myšlení je v podstatě v moderním kabátě zaoděná tzv. bílá magie.....

No nevím, jak budou na naše diskuze reagovat nemocní.... Zda se hodí rozpravy tohoto druhu na veřejné internetové fórum...?

[phrich]

Nevidím důvod, proč by se na veřejnosti neměli vést takovéto debaty. Každý nemocný by měl vědět, že jeho stav je komplexní, duševní i fyzický. Chápání toho stavu pak závisí na "prozření" dotyčného. Takže zpráva se dostane vždy k tomu, kdo naslouchá. Alespoň to je můj názor.

Jinak na fóru je dovoleno diskutovat volně, s výjimkou urážek, hanobení koholiv, sprostých slov, nadávek a komerčních inzerátů.

[cicastro]

Ve starověku moře představovalo oblast člověku nepřátelskou. Byl to tajemný a zlověstný svět, obývaný nejen rozličnými mořskými živočichy, ale také démony.
Vzpomeňme na slova, kterými začíná Genesis: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma.
Moře bylo odedávna symbolem chaosu, zla, temnoty a nebezpečí.

Pokud vás zajímá vztah duše a nemoci existuje teorie podle níž si před narozením náš život naplánujeme.Včetně nemocí,postižení,tragických okamžiků a všeho podstatného co přispěje k vyššímu vývojovému stadiu naší duše.Cílem je podle mě dosáhnout toho co Kristus(umět kráčet přes rozbouřené moře).
Nikdy nejsme obětmi,protože scénáře pro své životní úkoly si píšeme sami.Nikoho z toho nemůžeme obviňovat - ve skutečnosti ani žádná vina neexistuje.Vesmír nás netrestá tím,že by nám působil špatné věci.Karma je neutrální,neosobní zákon,díky kterému svět funguje tak,jak funguje,stejně jako třeba zemská přitažlivost.
Pokud má někdo o tuto teorii zájem doporučuji knihy amerického spisovatele Roberta Schwartze - Plán vaší duše a další jeho knihy.

Co se týká autosugesce nesoudím.Mně v určitém stadiu stavu nemoci pomohla.Nikomu nevnucuji.