V ten okamžik, vlastně i teď, to pro mě byla jediná možnost. V nemocnici už sem si něco odbyl, každou chvíli odběry a nedávno se k tomu přidali takřka katastrofální krevní výsledky, kvůli kterejm chodim pravidelně na infuze železa. Samozřejmě že toho je moc a žíly začali protestovat. Nejednou se stalo že mi sestřička napíchla žílu až na poněkolikáté v opravdu nestandartních místech (i na třeba na 5. pokus) a stejně v polovině infuze to ta žíla nevydržela.
Ale k věci:) Souhlasil sem teda s tim zavedením portu. Řikal sem si pohoda, dva dny a sem doma. Ale ejhle. U mě totiž nemuže probíhat nic standartním způsobem. Při hledání oné žíly v hrudníku mi omylem propíchli obal plíce, vniknul tam vzduch a porušil se podtlak kterýtam za normálních okolností je. (pneumotorax) Bomba řikám si. Odvezli mě na JIP, vrazily asi 12 cm do hrudníku hadišku a napojily na takový dvě sklenice co pořád bublaly a měly to odsát. No co vám budu povidat na mojí UC to nebyl zrovna balzám. Na obou stranách sem měl plno hadiček, musel sem ležet na zádech skoro bez hnutí. Ani jinak to nešlo, celej hrudník mě nesnesitelně bolel, protože sem odmítnul injekce proti bolesti. Ne že bych se bál injekcí, nebo naopak si chtěl hrát na drsnáka, ale kvuli mojí UK. Injekce sice zbaví člověka bolesti ale trochu ho i otupí a občas uspí a při mý potřebě jít na WC 10x denně sem nechtěl riskovat víc trapasů než by bylo zdrávo.
Týden na JIPu se blížil do finiše a už se kolem mě různě proslýchalo že by mi to mohli vyndat. Ráno přišel doktor, poslech si mě, ale strašně při tom koulel očima, tak sem si řek že všechno nebude asi v pořádku. A taky že nebylo. Následoval rentgen a v poledne přišel zase jinej s tim, že ten drén co tam mam se tlačí moc na plíci a tudíž nic neodsává a že mi vedle budou muset strčit ještě jeden. V tu chvíli se mi chtělo smát i brečet zároveň, nebyl sem schopnej cokoliv říct, podepsal sem mu to a nechal sem ho dělat svojí práci. Druhej pokus se už poved a po dalším týdnu na JIPu mě dali na normální pokoj a za 3 dny sem šel domu. Ikdyž sem měl prej zase špatný krevní testy, skoro na transfuzi, nechali mě. Ze dvou dnů se tak vyklubalo 15 a ještě k tomu na JIPu. Ale co, aspoň člověk pozná pořádně všechny sestřičky:)
Jistě se mezi váma najde plno těch co sou na tom stejně nebo ještě hůř. Chtěl sem se s váma jen podělit o muj zážitek, kterej mi vlastně nepřišel ani nijak nevšední ale bral sem ho jako kdybych to podstupoval denně. Někdy si tak opravdu připadám, poslední dobou vlastně pořád. S portem se mi žije dobře, už sem se zbavil většiny modřin po rukou. Přece jen je to lepší než když člověk přijde domu celej oblepenej a nemuže zvednout ani hrnek s čajem.
Tímto děkuji těm kteří dokázali přečíst tuhle hrůzu až do konce a všem přeju pevné zdraví
Jenže na to se nedá připravit, takže užívejte, dokud to jde 