Je zajimave jak me tato nemoc zmenila. Pred deseti lety se beze mne neobesla jedna jedina vylomenina. U vseho jsem musel byt. Dnes po 3 nevydarenych partnerstvich a jednom manzelstvi jsem zjistl ze je ze mne ve 30 brucoun, ktery se lidem vyhyba, nikomu neveri a snazi se zit jen pro sebe. Casto premyslim jestli je to proto, ze se bojim mit rad anebo je v tom ten strach nyt nekomu zase na obtiz. V soucasne dobe mam moznost znovu zit v patu, ale vedome ten vztah nicim, prave se strachu, co kdyby..... . Jak se s tim lidi dokazete vyrovnat? ja to nejak nevzladam.
P.S: asi tam budou chybky ja na cestinu nikdy nebyl dobry
Robert
Samota
Kdo je online
Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 hostů