Psychika

[IBDude]

Klarko,
ano. Nejen otevrene vyznani viry v Boha, ale tez duvera v bozi dobrotu a lasku. Vim, ze ted budu znit smesne tady kolegynim, kterym nemoc dost komplikuje zivot pracovni, rodinny a temer je socialne vylucuje. Jenze mne ta nemoc vlastne pomohla a dekuji za to Bohu: nezenu se bezhlave do veci, co mne nici a jsem rozvaznejsi; diky nemoci jsem si nasel praci v oboru, co mne bavi; naucil jsem se lidem rikat ne (coz muze zavanet sobectvim, ale nekdy to lepsi je, jo); v dobe nejhorsiho stadia nemoci jsem poznal, kdo z pratel je opravdovy pritel; snad lepe rozumim nemocnym; muzu si necim zduvodnit koureni - na UC pomaha, opravdu atd.
Nechci tady nekomu vnucovat pozitivni mysleni (sam pozitivni nejsem, ale optimisticky a vecely ano), ale zkuste se podivat, co vam nemoc dala.
Majo, nemoc ma klidnejsi stadia a preju Ti, aby byla co nejdelsi. Zdenko, Tobe preju, abys to znova rozjela. Na akutní stavy mne kortikoidy vzdy zaberou, ale maji dost vedlejsich ucinku. Nopl, pristup k nemoci mas idealni, jedine tak s tim jde v klidu zit. snazim se mit podobny. Nepijte koralku, to skodi skoro vsem UC a Crohnum. Ahoj, diky nashle.

Ahoj Keksicko a ostatni,
ja myslim ze to vetsinouz celkem zvladam, ale taky nemam kdovijake hrozne komplikace a nemusim v jednom kujse do nemocnice a tak. Asi zalezi hodne na tom, jak moc spatne ti je. Ja se s tim zpocatku vyrovnala v pohode, v 19 jsem si asi nedokazala predstavit, ze to bude na furt. Mela jsem problemy, vazny, po dlouhem pobytu na JIPce jsem se dobre zotavila a byla v pohode. A pak se mi to vratilo po dvou letech a to mi teprve zacalo dochazet, ze to nebude sranda...
Musis se s tim naucit zit, jako kazdy z nas. Ja otevrene vyznavam viru v Boha (ne jako berlicku v nemoci, k tomuto zaveru jsem dospela nekolik let pred tim), takze to beru tak, ze vsechno je v dobrych rukou. Jasne ze obcas mam depresi a obcas strach co bude, ale vsechno se da zvladnout. Moc ti drzim pesti, at se se vsim co nejdriv srovnas a urcite se ozvi, jak to s tebou vypada.

TRENER

[keksička]

Ahoj trenére,
máš naprostou pravdu, díky nemoci jsem poznala opravdové přátele, zjistila jsem, že mám fajn přítele a také mě to přivedlo k Bohu. Někdy si říkám, že to je taková zkouška, jak to všechno zvládnu. Dříve to bylo horší, ale teď mám pocit, že se na to dívám úplně jinak. Kdo nepochopí má omezení, není přítel. Někdy sice trochu deprese mám, ale už jsem si víceméně zvykla. Našla jsem si také dobrou práci, kterou bych nikdy jako zdravá nepotkala. Jsem vlastně šťastná.

[IvaGo]

Ahoj všetci. Hlásim sa prvý krát aj keď s UC bojujem už 4 roky. Psychyka je zvláštna a vie potrápiť človeka. Najviac ma trápila, keď som minulého roku otehotnela. Brala som lieky (Salofalk) počas celej doby tehotenstva, vždy po dohode s lekárom. Tie pocity, ktoré som prežívala, boli strašné. Či sa dieťa narodí zdravé, či sa vôbec narodí... Ale chvalabohu sa mi narodil krásny zdravý chlapček a ja som dokonca vysadila (samozrejme s povolením lekára) lieky na 7 mesiacov, počas ktorých som syna kojila. Hovorí sa, že kojiť môžete aj pri liekoch ale myslím si, že počas tehotenstva si ich užil až-až tak som to riskla. PO 7 mesiacoch mi lekár odporučil vrátiť sa k liečbe. Nechcel už viacej riskovať. Chlapček mi minulý týždeň oslávil rok a ja som spokojná. Keď sa na neho pozriem, hneď je mi lepšie.
Čo sa týka choroby, je to také premenlivé. Momentálne som v aktívnej fáze, takže dietujem a zháňam si všetko, čo sa diét týka. Tak dúfam, že sa to umúdry a znova budem môcť jesť všetko, lebo teraz bol Mikuláš a ten bol ku mňe dosť štedrý a ja musím pozerať na tie sladkosti a...

[mamud]

Zdravím všechny, psychika je fakt při MC na neustálém vahadle. Jednou je to lepší, jindy horší. Mám MC rok a půl a jednomu jsem se u této choroby naučil, dotahovat věci do konce co nejdříve, protože nikdy nevíš, jestli nebudeš zítra v nemocnici. A další věc, o které se psalo na začátku tohoto fóra, je opravdu lepší se o tom nijak moc nebavit, snažit se dělat ty samé věci jako normálně zdravý člověk. U mě osobně, když se zastavím u našich nebo u babi, mají pripraveno třeba něco k obědu a pro mě vaří extra něco, co můžu. To je děs, protože se o MC potom bavíme a mě to i docela někdy vadí. Nejlepší je, když si člověk zvykne, že nemůže jíst to, co vidí, ale držet se no a pak se o tom moc nebavit a je to. A pomoc rodiny a partnera je důležitá. Petr

[Pepa81]

Ahoj, jsem moc rád, že jsem našel tuto diskuzy.Aktuálně jsem po návratu z JIPky kde mi odoperovali absces a při tom identifikovali Crohna . Na metabolický JIPce jsem byl asi 14 dni na kapačkách a na rozjezdu entrální výživy. Teď jsem doma na Entrální výživě a všechno to na mě padá. Žádné jídlo (mimo hromady prášků), nekouření a smiřování se s představou, že to je do konce života . Teď mě čeká poprvé poradna. Mám zasažené tenké střevo.Můžete mi někdo napsat co mě pravděpodobně čeká dál po poradně až mi vezmou entrální výživu?
Díky

[brusinka]

[quote]
Ahoj, jsem moc rád, že jsem našel tuto diskuzy.Aktuálně jsem po návratu z JIPky kde mi odoperovali absces a při tom identifikovali Crohna . Na metabolický JIPce jsem byl asi 14 dni na kapačkách a na rozjezdu entrální výživy. Teď jsem doma na Entrální výživě a všechno to na mě padá. Žádné jídlo (mimo hromady prášků), nekouření a smiřování se s představou, že to je do konce života . Teď mě čeká poprvé poradna. Mám zasažené tenké střevo.Můžete mi někdo napsat co mě pravděpodobně čeká dál po poradně až mi vezmou entrální výživu?
Díky

Ahoj, koukám, že se ti zatím nikdo neozval, tak ti zkusím dát pár rad. Mám crohna 1,5 roku. Asi už jsi zjistil, že se střídají akutní fáze nemoci s těmi klidovými. Cílem je, aby ty klidové trvaly co nejdéle. Bohužel nemoc je tak nevyzpytatelná, že ti nikdo neřekne nic, co 100% funguje jako např. u cukrovky-nejez sladký nebo ti bude hůř. U nás je to tak, že platí jen takový obecný pravidla, ale na konkétní věci si opravdu všichni musíme přijít sami cestou pokus- omyl. Až skončíš s enterálkou, tak ti doporučí tzv. bezezbytkovou dietu. Když jsem si přečetla co to obnáší, tak jsem se doktora zeptala: co teda mám jíst? ale neboj, není to tak strašný- nesmažené, bez vlákniny( tzn. bez zeleniny, většiny ovoce, celozrnného pečiva), uzenin,.... nejdřív to chce fakt dodržovat co nejvíc. i tak budeš zjišťovat, že něco z toho mála doporučeného ti nedělá dobře( mě např. mrkev- jedna z mála zelenin, která nám zbyla, syrovou bych v té době nedala vůbec a po vařené mi bylo zle jako už pak asi nikdy). Ale na druhou stranu, až se ti uleví, začneš zkoušet potraviny, na které dostaneš chuť a zjistíš, že ti nic nedělají. dál budeš brát brášky, poslouchat doktory a hlavně se budeš snažit udržovat v klidu- je to opravdu nejdůležitější- poznáš hned po první hádce- opravdu je nám po chvilce o poznání hůř. Vím, že se ti to teď bude zdát nepravdopodobné, ale fakt bude líp a zjistíš, že se tuhle mrchou dá žít. Já mám v okolí holčinu, která je ve 20-ti po druhé transplantaci ledviny- pořád po špiálech, nová selhává, nikam nesmí, aby nic nechytla, dialýza..... a tak, i když je mi jí strašně líto, řkám si: když už nevyléčitelnou nemoc, tak crohn není tak hroznej. Fuj, to jsem se zase rozkecala Snad ti to k něčemu bude, pokud budeš chtít pokecat, poradit..... tak se ozvi a já se zase rozjedu