IBD FÓRUM

Ahoj všichni, jmenuji se Nika. Žiju s klukem, který trpí Crohnovou chorobou. Zjistla jsem to před třemi lety, tehdy jsem se tím netrápila, zdál se mi v pořádku. Nyní mám ale strach a prosím Vás o radu. Můj přítel je ten typ, který si nikdy na nic nestěžuje, on je zcela zdráv a konec diskuze. Ve stolici se mu objevuje čím dál tím více krve, na WC tráví hodinu, váží 59 Kg při výšce 184 cm, bere prášky před i po každém jídle. V práci má velký stres, našel si vedlejšák (pracuje do noci, peněz máme dost, nerozumím tomu), máme před svatbou, já trávím většinu času rovněž v zaměstnání a čas pro sebe se rovná 0. V poseldní době na svém příteli pozoruji podrážděnost, nespolehlivost, hubnutí, vstává čím dál dříve, aby mohl být tím déle na WC. Chápu že je toho na něj moc, ale nakládá si toho čím dál víc, nevím co si dokazuje. Čekám, kdy se zhroutí. Ale na druhou stranu si kladu otázku, zda by se to již nestalo, kdyby na tom byl tak zle? Nedá se s ním vůbec o nemoci mluvit. Poraďte mi, prosím, co s tím, jak mu můžu pomoci a mám se o něj bát? Děkuju Nika

Rekl bych, ze by mel asi jit k doktorovi! S vahou si zatim nemusis delat starosti... ja mam 175cm a vazil jsem 39Kg a bylo mi porad docela fajn ( v ramci moznosti ), sice uz jsem se uz plazil po zemi,ale .... Urcite by mel ale zajit k doktorovi, cim pozdejc tam pujde...tim dyl se bude ze vseho znovu dostavat

Ladik

Chlapi se nedokážou tak svěřovat, jako ženská. Všechno v sobě tutlají. Každopádně bych mu doporučovala, aby šel k doktorovi, protože čím déle bude čekat, tím déle se bude léčit. Dostávat se ze zhoršeného stavu. Ale nevím, jestli se ti podaří ho tam dostat. Znám to u sebe. Pokud není nejhůř, tak mě tam nikdo nedostane.

Zásadne k doktorovi!!!
A pokud to nepůjde, zkus se domluvit s jeho lekarem. Doufam, ze ma dobreho doktora. Chce to nejakou Lest.
Preji ti hodne zdaru Niky.

já se taky přidám k ostatním - je potřeba ho dostat k doktorovi. dobře vím z vlastní zkušenosti, jaké to je, když člověk naklusá doo špitálu za minutu dvanáct....
tak ti držím palce

Ahoj Nika. Aj ja sa pripojím. Bol som v podobnej situácii, diagnostikovali mi UC a stav sa stále zhoršoval, stresy atd, ale stále som chodil do skoly, až som bol na tom tak zle, že som ledva prešiel po ulici 15metrov. Radim ti, choď sama k jeho doktorovi nech ti poradí a vysvetli svojmu klukovi, že túto chorobu nesmie brať až na takú
ľahkú váhu! A ešte niečo, aj taký psychiater al. psychológ nie je určite naškodu. Viem o čom hovorím.

Ahojky Niky, tak jak jste dopadli?
Ja jsem loni, tedy presne je to rok-13. dubna nastoupila na posledni chvili do nemocnice a ani po 3,5 tydnech me moc nechteli pustit domu.

Jak jste na tom?
napis

Ahoj Niky.Tak jestli tvuj pritel nechce jit k lekari,ukaz mu tyto www-stranky.Aspon tu zjisti,ze je takovych lidi s podobnymi problemy vic a ze je treba to resit.At se nechova tak,aby pak skoncil se strevnim vyvodem neboli kolostomii.Neni to vubec nic prijemneho!

Preji hodne zdaru!!!

JITKA

Souhlasím se všemi, sama taky nejdu dobrovolně, buď mě veze sanitka nebo je mi tak zle, že už se nejsem schopna rozhodovat, ale to je špatně, na nic nečekat. Jakmile krvácí, je to zlé, bude stále přicházet o krev a může ho to vážne ohrozit na životě,Niky, držím palce, napiš.

Já jsem se do nemocnice dostal až když jsem měl 36 kg (178 cm) a zkolaboval jsem hned, jak jsem vyšel před barák. Předtim jsem si řikal, že to nic není, ale nevycházel jsem měsíc z baráku, protože jsem na to neměl sílu. Teď už vím, že za ty transfuze to nestojí. lepší je nečekat až bude nejhůř. Navíc po pěti týdnech v nemocnici mi to připadalo jako by veškerá vyšetření a infuze se mě ani netýkaly. Prostě jsem to už nevnímal.