

jo, a janko..o tom kláštěře už sem taky uvažovala, ale v létě by mi bylo vedro



Ahoj.Ahoj Ondro,Ahoj
Tak se také přidávám, i když poněkud jinak...
S crohnem s otazníkem zápasím už přes 2 roky a pokud by to někoho zajímalo tak vlastně o všem, nemoci, bolesti, reakcích okolí, výhrách a zase prohrách píši na svém webu ve svém nekonečném příběhu na http://svjet.halo.cz
Reklamu si tu rozhodně dělat nehodlám, je to jen můj příběh s Crohnem a dost zkušeností hlavně s píštělí, abcesy, Remicadem a tak... (14 narkoz za mnou)
Ondra
přečetla jsem si tvůj nekonečný příběh. nevím ani přesně, jak reagovat (soucit, zděšení, slzičky i úsměvy)... snad jen, že jestli budeš psát dál, budu dál číst ... (taky mám aspoň představu, co mě s těmi píštělemi třeba ještě čeká, v červenci budu mít možnost se seznámit s dr. Šerclovou a teď už ani moc nevím, co si od toho slibovat) ... a jestli nebudeš mít čím pokračovat, tak to bude skvělé... děkuju, že jsem si tvůj příběh mohla přečíst... drž se!
evina
Ahoj všem!Halooo všichni ostatní,
připojte se k nám.
Napište hlavně svůj názor
*na sebe,
*na změnu vašeho chování po vypuknutí nemoci, (jídlo, pití, sport, pocity...)
*na reakci vašich blízkých a kamarádů...
"Musím padnout na "tlamičku" jen aby pochopili, že když nemůžu, tak nemůžu a nedá se "to" natrénovat?"
![]()
![]()
Ahoj všem!Halooo všichni ostatní,
připojte se k nám.
Napište hlavně svůj názor
*na sebe,
*na změnu vašeho chování po vypuknutí nemoci, (jídlo, pití, sport, pocity...)
*na reakci vašich blízkých a kamarádů...
"Musím padnout na "tlamičku" jen aby pochopili, že když nemůžu, tak nemůžu a nedá se "to" natrénovat?"
![]()
![]()
Můj(bohužel) věrný kamarád Crohn mě navštívil poprvé asi před pěti lety,ale opravdu zlobit začal až poslední půlrok.Do té doby jsem podléhal iluzi že mi vlastně nic není,jedl a pil jsem téměř vše,intenzivně sportoval a až na občasné bolesti a potřebu okamžitě vyrazit na WC bylo všechno relativně v pohodě.Zato teď už vím co ten prevít dokáže.Asi jsem ho naštval,prodělal jsem totiž velmi intenzivní dvouměsíční stres a bylo vymalováno.Se sportem to vydím bledě,ale doufám že ne napořád,v relapsu jsem asi 4 měsíce,teď jsem si našel nového doktora,změnili jsme léčbu,snažím se být v klidu,nepít mé oblíbené presso,pivko a držet dietu.Jsem z toho v šoku,ta únava mě fakt deptá,to jsem nikdy nezažil,ale budu si muset zvyknout a jako všichni ostatní se s tím naučit žít.
Přítelkyně je celkem tolerantní,někdy se mi zdá,že je z toho víc špatná než já a zatím jí patří můj veliký dík za podporu.Jsem z Chomutovska lidičky ,tak se mějte moc fajn a přeju "hodně zdraví"
sorry:samozřejmě vidím..
Ahojky, tak vás zdravím po "dovolené", kterou jsme strávili jako vždy aktivně v Českosaském Švýcarsku.
Teda to bylo...což o to, bylo tam krásně, procházky tak 12-14-16 km...ale na té poslední, nejtěžší 16km, normální člověk si řekne, co blázní, to je malina....začlo pršet, síly najednou došly...nic moc. Přítel moc nechápal, jak to, že po 10 km nemůžu...samo jsem to zvládla až zpět do campu. Ale v noci! Asi se na mně podepsalo umělé, pytlíkové jídlo, které jsme 5 dní jedli, únava, nějaké ty stresy před dovčou...zvracela jsem, měla jsem průjem...no nic moc...cesta domů byla nekonečná. Musela jsem si vzít den ještě volno na zotavenou. Celý jsem ho prospala a strávila přemlouváním crohníka, aby něco snědl...a tak to bylo skoro celý týden. Proto znovu připomínám...lidi, nepřemáhejte se, šetřte se a na dovču jezděte odpočívat:) A přítel? Když viděl, jak jsem zřízená prohlásil...to už jako nikdy nepojedeme na dovolenou? Nebo budeme jezdit jen na ty, kde se leží u vody? Hmmmmmmmm, asi to tak bude, nebo musíme kombinovat ležení a chození....
Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host