Abych to vysvětlila pěkně popořádku. Před čtyřmi roky jsem měla na lyžích úraz, natrhla jsem si vazy v kotníku. Měsíc jsem to měla v sádře a ještě asi půl roku po tom jsem s tím měla problémy, jezdila jsem na různé rehabilitace atd. Nikdy se mi to pořádně nespravilo, ale díky včasnému zásahu ortopeda, za kterým jsem jela do Olomouce, se předešlo daleko horším komplikacím. Po nějaké době, až mi zjistili CN, jsem začala mít při relapsech bolesti - právě v kotníku a v kolenech. Léčila jsem to se střídavými úspěchy rovnou na gastroenterologii.
Minulý týden v pondělí ráno jsem se chystala jít do školy, jako normálně. Na schodedch se mi zvrtla noha, sklouzla jsem, zasvištěla dolu, zkouším vstát - a zjišťuju, že to nejde. Nakonec jsem se nějak vyhrabala nahoru a zavolala máti, aby mě odvezla na polikliniku. Byla to celkem rychlost, za čtvrt hodiny už jsem měla kolem kotníku pořádnej otok, ale seděla jsem v čekárně na chirurgii a vzali mě skoro hned, měla jsem štěstí. Doktor se na to podíval, prohmatal a pokroutil a když jsem zavyla bolestí, poslal mě na rentgen. Nic zlomeného nebylo, a tím to pro pana doktora haslo. Nechal mi to stáhnout obinadlem, napsal analgetickou mast a za týden kontrola.
Týden uběhl, bolesti čímdál horší, občas otok a pořádná podlitina. Nemohla jsem pořádně došlápnout, dva kroky a konec. Dneska ráno jsem byla na kontrole. Doktor na to zběžně mrkl, ignoroval příznaky, prý že to nic není, jenom výron. Upozorňovala jsem ho na ten úraz i na to, že mám crohna, ale nemělo vůbec cenu se s ním hádat, prostě mě odbyl a čau. Celé to netrvalo dýl než čtyři minuty
Nečekali jsme na nic, máti mě naložila do auta a jely jsme do OC na ortopedii. Tamní lékař, jenom to viděl, už vraštil čelo. Prý proč jsme to nechávali tak dlouho uležet a jaká byla léčba atd. Další rentgen, speciální a výsledek - komplet přetrhané všechny vazy v kotníku a rozsáhlý zánět achillovky, k tomu asi dopomohl crohn.
Takže teď to mám na dva a půl měsíce v gypsu a můžu se modlit, aby to pořádně srostlo...nadějné vyhlídky, že?
A ze všeho nejlepší je, že když se chce člověk bránit, prostě ho nařknou ze simulantství a dál se nechcou bavit.
No jo můžu si za to sama, neumím chodit...
Tolik k tomu, co všechno se u nás děje. Mějte se, liĎkové, líp než já a pozor na to, kam šlapete...
)