Ahoj,
Mně je 21, crohna mi diagnostikovali na začátku května letošního roku

Byl to pro mě docela šok, nikdy jsem žádný závažný zdravotní problémy neměl, takže celkem změna. Taky studuju vysokou v Brně, teď po prázkách jdu do třeťáku. Nicméně už si na to začínám zvykat, chovám se k tomu jak kdybych tu nemoc vůbec neměl...zkrátka se snažím být v co největší psychický pohodě

Těď na to beru prednison, salofalk. Ten prednison je celkem zlo, naskákalo mi akné, dál bych řekl malé změny v chování ale nic extra. To že musím dodržovat dietu, v podstatě zdravě jíst mě ani nevadí. Zdravá strava přece není na škodu

Co mi teda vadí je, že nemůžu pít alkohol a podobné "neduhy". Většina mých kamarádů je prostě typu užívej si dokud můžeš(nechci říkat že nejsem jinej

). Začínájí se ode mně distancovat, možná i trochu já od nich. Oni prostě nepochopí to, že já jsem ten člověk co nehodlá tuhle nemoc podcenit a dodržovat nějakou životosprávu aby se mi to náhodou nezhoršilo(zatím je to celkem vklídku, žádný píštěle nebo abscesy...). Prostě jsem jednou nemocnej tak se tomu musím přizpůsobit a alkohol, cigarety, občas hůlo(ukamenujte mě

) zkrátka vynechat. V tom je ten problém, že prostě když jdeme ven tak je tam takovýhle neduh. V tomhle je to naprd. Ale co už, nenadělám nic, je to život

Navíc si připadám aji vyjímečný s touhle nemocí

. Mám teď prázdniny spíše "studijního směru". Tak to by bylo aspoň takhle k mému příběhu. Zatím se mějte a držte se
