nevim

[zbyna]

dobry den,chapu ze nemam takove zkusenosti jako vy ale mam crohna asi tak 1 rok a je mi 15, a nechci se smirit s tim ze v zivote nemusim nic dokazat, bavite se tu o tom jestli je dobre mit invalidni duchod, chapu ze nekdo ma tu nemoc v takovem stadiu ze to potrebuje ale zaroven se tu bavite i o tom ze je to o psychice...tak proste ja si nepripoustim ze sem nemocny, proste beru ty leky a ziju normalne.Chtel bych to nekam dotahnou i ve sporte a nezit s tim vedomim ze to proste nejde a nemuzu ani tam to a tamhle to...s tim proste nejde zit, chtel bych zkusit vsechno tak bych chtel aspon slyset ze se to nekomu povedlo...

[palmexman]

od té doby, co mám crohna múžu vyrazit se známými na kole.... dřív jsem nemohl, protože mě štvalo, že se táhli jako sopel, dnes už sportovec nejsem, jen jsem normálně fungující člověk, který má občas sračku

[Betka]

Nesmíš si to připouštět, že jsi nemocnej. On má totiž každej něco - někdo má astma, někoho bolí záda a jiného zase trápí ledviny. Málokdo je bez obtíží. My zase máme potíže břišní , ale nesmíme tomu moc uhýbat a moc o tom přemýšlet, jinak by člověk nemohl fungovat. Když je to potřeba, polknu prášek a jdu do práce. Mně třeba trápí taky nespavost, to je někdy ještě horší, ale taky se s tím musím poprat. Zase jsem ale nikdy neměla třeba migrény, problémy s prúduškama nebo ekzémy - a to je výhra - co by za to jiní dali!

[Alèa]

Ahojky Zbyno! Nevim moc estli ti řeknu něco podle tvých představ ale zkusím to:-) Mám crohna 4 roky a nemyslím si že je to moje životní prohra. Možná to bude znít divně al enašla sem na tom i pozitiva. Začla sem přemýšlet hodně jinak než moji vrstevníci a myslím si že sem se dostala na jinou psych. úroveň než sem byla dřív. Závodně sem tancovala hrála tenis a mohla bych pokračovat ve výčtu. Dlouho sem se nemohla smířit s tím že tohomám nechat a snažila se všechny včetně sebe přesvědčovat o tom že to jde i s crohnem. No ale dopadlo to tak že sem na něco musela přijít já sama... Moje priority se změnily. Dnes už vím že sem radši když je mi dobře a vyjedu si třeba na kole. NEbo zajdu plavat. NEbo si jdu zacvičit jógu (eště před 2 lety bych se zrovna józe asi vysmála:-) ). Chodím prostě do cvičení který se daj platit za hodinu takže si múžu být jistá tím že neprodělám na tom že někomu zaplatím celý pololetí dopředu a nakonec tam ani jednou nepújdu púže mi to prostě zdraví nedovolí. Múj milovanej airobic sem tak trošku vzdala. Zjistila sem prostě že ta hodinka skákání mi nestojí za to abych se tam někde pak pozvracela a další 2 dny nebyla schopná jít do školy. Tak bych mohla pokračovat se hrou na klavír (ke které sem se teï vrátila a sem hrozně ráda) se školou a se všemi svýmu aktivitami.
Nemyslím si že bych se své nemoci poddala a že bych byla něčím omezovaná. YMslím si že když je mi fajn stíhám toho víc než lidi kolem mě kteří sou zdraví. Teï se chystám na vyskoou školu a jedinej hendicap kterej asi mám vúči ostatním je to že musím přemýšlet při výběru školy i konkrétně o povolání protože si nemúžu dovolit něco extrémně fyzicky náročnýho. to ale končí. Jinak si myslím že šance mám naprosto stejný a zaítm o ID nepřemýšlím. KDyž zdraví dovolí nenechám se omezovat.
Jediná tvoje "nevýhoda" asi je že musíš být připravenej na to že někdy se to prostě posrat múže a že pak budeš muset být hodně trpělivej a dát svýmu zdraví přednost přede vším. Chvilu si třeba i poležíš v nemocnici kde tě dají do kupy. ALe na tu dobu se budeš muset vzdát svých koníčkú. Jinak to asi nepude. ALe pak vyletíš plen jnové energie a chuti do života. Měl by ses ale naučit se trošku "krotit" pže nemá cenu se pak snažit dohnat všechno cos zameškal. TO by tě mohlo vrátit zpátky... Ale toto jsou zrovna věci který já nepovažuju za moc velkou nevýhodu. NAučí tě trpělivosti a určité dávce vúle. Budeš psychicky silnější než ti vedle sebe pokud se s tím zvládneš žít. Ne dělat že to neexistuje. Musíš mezitím vším najít rovnováhu. Je to těžký ale ne nemožný. Myslím si že ve výsledku přijdeš na to že životní tragédie tě nepotkala. I když to zní jako klišé pořád sou tu lidi s rakovinou kterým už pomoci není. Nejsme na tom tak špatně...
Tak už sem se vykecala:-D
S pozdravem Alča:-)

[zbyna]

Ahojky Zbyno! Nevim moc estli ti řeknu něco podle tvých představ ale zkusím to:-) Mám crohna 4 roky a nemyslím si že je to moje životní prohra. Možná to bude znít divně al enašla sem na tom i pozitiva. Začla sem přemýšlet hodně jinak než moji vrstevníci a myslím si že sem se dostala na jinou psych. úroveň než sem byla dřív. Závodně sem tancovala hrála tenis a mohla bych pokračovat ve výčtu. Dlouho sem se nemohla smířit s tím že tohomám nechat a snažila se všechny včetně sebe přesvědčovat o tom že to jde i s crohnem. No ale dopadlo to tak že sem na něco musela přijít já sama... Moje priority se změnily. Dnes už vím že sem radši když je mi dobře a vyjedu si třeba na kole. NEbo zajdu plavat. NEbo si jdu zacvičit jógu (eště před 2 lety bych se zrovna józe asi vysmála:-) ). Chodím prostě do cvičení který se daj platit za hodinu takže si múžu být jistá tím že neprodělám na tom že někomu zaplatím celý pololetí dopředu a nakonec tam ani jednou nepújdu púže mi to prostě zdraví nedovolí. Múj milovanej airobic sem tak trošku vzdala. Zjistila sem prostě že ta hodinka skákání mi nestojí za to abych se tam někde pak pozvracela a další 2 dny nebyla schopná jít do školy. Tak bych mohla pokračovat se hrou na klavír (ke které sem se teï vrátila a sem hrozně ráda) se školou a se všemi svýmu aktivitami.
Nemyslím si že bych se své nemoci poddala a že bych byla něčím omezovaná. YMslím si že když je mi fajn stíhám toho víc než lidi kolem mě kteří sou zdraví. Teï se chystám na vyskoou školu a jedinej hendicap kterej asi mám vúči ostatním je to že musím přemýšlet při výběru školy i konkrétně o povolání protože si nemúžu dovolit něco extrémně fyzicky náročnýho. to ale končí. Jinak si myslím že šance mám naprosto stejný a zaítm o ID nepřemýšlím. KDyž zdraví dovolí nenechám se omezovat.
Jediná tvoje "nevýhoda" asi je že musíš být připravenej na to že někdy se to prostě posrat múže a že pak budeš muset být hodně trpělivej a dát svýmu zdraví přednost přede vším. Chvilu si třeba i poležíš v nemocnici kde tě dají do kupy. ALe na tu dobu se budeš muset vzdát svých koníčkú. Jinak to asi nepude. ALe pak vyletíš plen jnové energie a chuti do života. Měl by ses ale naučit se trošku "krotit" pže nemá cenu se pak snažit dohnat všechno cos zameškal. TO by tě mohlo vrátit zpátky... Ale toto jsou zrovna věci který já nepovažuju za moc velkou nevýhodu. NAučí tě trpělivosti a určité dávce vúle. Budeš psychicky silnější než ti vedle sebe pokud se s tím zvládneš žít. Ne dělat že to neexistuje. Musíš mezitím vším najít rovnováhu. Je to těžký ale ne nemožný. Myslím si že ve výsledku přijdeš na to že životní tragédie tě nepotkala. I když to zní jako klišé pořád sou tu lidi s rakovinou kterým už pomoci není. Nejsme na tom tak špatně...
Tak už sem se vykecala:-D
S pozdravem Alča:-)

jo diky za tvuj cas, a myslim ze mas pravdu, taky sem zacal premyslet jinak a vazit si vic veci kolem me!a myslim ze sou daleko horsi veci nez nejaky crohn!:)))

[Alèa]

Sem moc ráda že máš podobný názor. Je to obdivuhodné v tvém věku:-) Určitě to pro tebe s takovým přístupem bude lehčí:-)

[cicastro]

Alenko,přečetl jsem si Váš příspěvek a moc se mi líbil.Mám Crohna o něco déle a s Vašimi názory se plně ztotožňuji.I mě naučil větší vúli,trpělivosti a větší psychické oddolnosti a snad bych přidal i pokoru.Je obdivuhodné,že jste k tomu ve Vašem věku došla i Vy.Myslím,že by si ho měli všichni crohňáci přečíst a zamyslet se sami nad sebou.

[Wenny]

Ahojte všichni, naprosto souhlasím s Alčou a myslím, že k takovému názoru postupem času dospěje každý. Léčím se na MC už 9 let a to nepočítám dobu, kdy jsem měla první příznaky. Myslela jsem, že se mi zhroutil svět. Od malička sportuju a představa, že budu púl roku doma, mě vyloženě děsila. Slyšela jsem jenom samé zákazy, příkazy a omezení. Bylo mi na nic. Snažila jsem se přesvědčit, že to vlastně nic není a když se cítím dobře, tak nemoc neexistuje. Vždycky mě přesvědčila, že opak je pravdou. Ale jak píše Alča, nemoc mi hodně vzala, ale i hodně dala. O tom bysme mohli mluvit dlouho a dlouho. Taky jsem předběhla své vrstevníky a začala dělat sport, kterému jsem se dříve vysmívala.... Koukám, že máme dost společného:-) Tebe Zbyňo obdivuju, že jsi na to přišel tak brzy a držím Ti palce. Vím, že pokud chceme, múžeme dělat cokoliv, co nás bude bavit, jenom při tom nesmíme zapomenout starat se sami o sebe. Přeji hezký večer Wenny:-)

[zbyna]

Ahojte všichni, naprosto souhlasím s Alčou a myslím, že k takovému názoru postupem času dospěje každý. Léčím se na MC už 9 let a to nepočítám dobu, kdy jsem měla první příznaky.
Myslela jsem, že se mi zhroutil svět. Od malička sportuju a představa, že budu púl roku doma, mě vyloženě děsila. Slyšela jsem jenom samé zákazy, příkazy a omezení. Bylo mi na nic. Snažila jsem se přesvědčit, že to vlastně nic není a když se cítím dobře, tak nemoc neexistuje. Vždycky mě přesvědčila, že opak je pravdou. Ale jak píše Alča, nemoc mi hodně vzala, ale i hodně dala. O tom bysme mohli mluvit dlouho a dlouho. Taky jsem předběhla své vrstevníky a začala dělat sport, kterému jsem se dříve vysmívala.... Koukám, že máme dost společného:-) Tebe Zbyňo obdivuju, že jsi na to přišel tak brzy a držím Ti palce. Vím, že pokud chceme, múžeme dělat cokoliv, co nás bude bavit, jenom při tom nesmíme zapomenout starat se sami o sebe. Přeji hezký večer Wenny:-)

diky za tvuj cas, a mohl bych se zeptat co delas za sporty???predem diky za odpoved!

[Wenny]

Ahoj Zbyňo, sportuju od malička, takže výčet by byl delší, ale z těch, kterým se v rámci možností věnuji v poslední době je tai-chi, protože mi pomáhá dát se po aktutních nebo operačních stavech zase fyzicky dohromady(takže teï se už tolik nevysmívám:-)) lezení po skalách, plavu, jezdím na kolečkových bruslích, v zimě lyže, super je taky trampolína,jsem ráda venku na čerstvém vzduchu, no prostě pokud to jde, tak se určitě nenudím:-) A co ty a sport? Díky Wenny

[zbyna]

cau ja tak nejak hraju zavodne florbal, ana jine sporty nemam moc cas, protoze bych mel na treninky chodit 3x tydne, no snazim se na ne chodit co nejvic ale je pravda ze ted sem mesic nebyl. ale vubec si nepripoustim ze bych s tim skoncil!hraju ho 5let a je to cast meho zivota:)

[Alèa]

Ahojík sportovci! Koukám že něco společnýho opravdu máme Wenny-ja v létě plavu jezdím na kolečkáčích cvičím jógu chpdím se jen tak projít s naším pesanem a v zimě lyžuju:-)I když je pravda že poslední 2 roky sem se na sjezdy moc nedostala tak aspoň běžky=) Ale výčet z "mládí" ten by byl delší:-) Zbyňo-florbal je určitě fajn ale nejdřív se zkus dát pořádně dohromady. Pak to určitě pude. Jen to nesmíš moc přehánět. Tím myslím že třeba po tréninku by ses měl pořádně vyspat a ne jít třeba na nějakou kalbu a ráno vstávat na zápas a podobně. Ale jinak ti fandím:-)

[Wenny]

Ahojky, to teda koukám. Dříve jsem dělala běžky a atletiku závodně, takže spíše preferuju sjezdky nebo skialpy. Teï už si ale nedokážu moc představit, že bych to dělala jinak než pro zábavu. Ty nervy už mi za to nestojí. Akorát mě vždycky štve, že když mi mi bylo blbě, tak jsem vždycky přišla o veškerou fyzičku a pokaždé musím začínat znovu, už po několikáté:-(
Zbyňo, je super, že se tomu nepoddáváš a žiješ. Jenom jestli ti múžu poradit z vlastní zkušenosti,chraň si svoje zdravíčko, protože bez něj to je na houby, a když se něco podělá, tak se to někdy už špatně vrací. Držím ti palce, protože vím, co to je, pít vodu, když ostatní objednávají pivo a chodit o něco dřív domú.

[Alèa]

Koukám koukám:-) Já sem dřív "jen" závodně tancovala hrála tenis dělala airobic a aikido=)Dnes bych si to třeba taky eště ráda zkusila. Dělat něco naplno. Ale ona by na to ta energie asi ani nebyla:-( Nemyslím si že sem líná. Jen vím že kdybych šla někdy třeba na trénink a 3 hodiny se tam potila a tancovala tak další den by škola nepřipadala v úvahu určitě a učení taky. ne. A búhví co by bylo po několika takových zátěžích. Je těžký si na to zvyknout ale je to tak. A už by mi to z to nestálo. Ale problém s fyzičkou mám stejnej jako Wenny. To mě naštve dycky:-) Kdysi sem dokonce chodila do posilovny abych něco nabrala a pak člověk chvilku leží a zas vypadá jak kostra s bahnem:-DDnes musím říct že se mi daří až moc-přibrala sem 10kg oproti tomu kolik sem vážila před 2,5 lety. A sem celkem spokojená:-) Tak a nám to klape všem!:-)