Jen bych ráda přispěla svou troškou do mlýna a souhlasila s tím, co tady zaznělo v prvním příspěvku - léčila jsem se u nejmenovaných "lékařú" a být u nich nadále, tak už tady asi nejsem. Crohna mi našli poměrně brzy, leč mi nenasadili žádné léky na akutní stav (brala jsem jen Pentasu - z dnešního pohledu směšnou dávku - 1000 mg denně), neabsolvovala jsem žádnou léčbu, jen mi bylo paní doktorkou doporučeno, abych už nehubla. JAK, to mi zapomněla sdělit.

Noo..došlo to tak daleko, že mě v akutním stádiu odvážela záchranka do nemocnice a do dneška vděčím tomu, když se u mojí postele domlouvali, do jaké nemocnice mě odvezou. Učinili totiž z mého pohledu to nejlepší rozhodnutí.
Abych to neprodlužovala - léčím se v Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského (dříve Nemocnice Pod Petřínem) a múžu říct, že personál v téhle nemocnici jsou lidi opravdu na pravém místě. Jak sestry, tak lékaři. Zažila jsem už dost nemocnic, ale takový starostlivý a milý přístup nikde! Vděčím jim za svúj život - jak už interně a potažmo panu primáři Dosedělovi, tak i chirurgii pod vedením pana primáře Sequense. Měla jsem to ohromné štěstí, že jsem se dostala do rukou těchto odborníkú a múžu říct, že už 1,5 roku nevím, co to je zvracení, bolest břicha atd. atd. Jediný problém je asi v neustálé únavě, ale s tim se asi už budu muset smířit.

)
Noo..a taky řešim opačný problém, co naprostá většina z vás - po operaci se totiž múj stav zlepšil natolik, že jsem přibrala všech 27 kilo, co jsem shodila, z čehož jako správná ženská nemam radost.

) Nu, ale pak přijdou dny, kdy si říkam "vem to čert, hlavně že jsem relativně zdravá".
Ale to jsem se rozkecala asi trošku jinak.. Pokud někdo fakt nejste se svými doktory spokojení, nezústávejte u nich a pokud se vám povede dostat Pod Petřín, je to už poloviční výhra nad nemocí. Ne nadarmo tahle nemocnice vyhrála anketu o nejlepší nemocnici v české republice. Nejsem púvodem z Prahy, pouze tady studuji, ale jsem odhodlaná po škole Pod Petřín těch 140 km na kontroly dojíždět.