Hanka

[Hanula]

Ahoj jmenuju se Hanka a je mi 24 let,Pana Crohna mam od března tohoto roku a celkem dost s tim bojuju,nemuzu se dostat s aktivniho stavu,takze jsem jednou nahore a jednou dole.Ctu tady Vase prispevky o tom,jak to vse snasite,jak Vam to zmenilo zivot,jak vnimate partnerske vztahy.Me to zasahlo do zivota hodne moc,aktivne jsem sportovala a najednou nemuzu nic delat naplno,snazim se tedy zit normalne,chodit na brusle,plavat,cvicit aerobik,ale ten bohuzel treba jen 20 minut,dele uz to nejde,jsem vycerpana a zacne me vzdycky bolet bricho,take chodim na pilates,to zvladam.Partnersky vztah?Bohuzel ted prave partnera nemam a cim dal vic si uvedomuju jak je tezke potkat nekoho kdo mi bude v tech tezkych chvilich oporou,kazdemu vysvetlovat,ze nemuzu zit uplne normalne,at chceme nebo ne,urcita omezeni zde jsou a je uz malo lidi,kteri to dokazou pochopit.Nejakou znamost jsem mela pri panu Crohnovi,ale hodne jsem s tim bojovala,prave treba kdyz jsem mela prujem,sedela dlouho na wc,nebo se nafoukla a pak se v noci vrtela a on se treba ani kvuli me nemohl vyspat a tak zjistuji,ze spim nejradeji sama a jsem i nejradeji v tech hroznych chvilich sama,je to hrozny,hrozny pocit,ale doufam,ze se s tim smirim,jsem rada,ze muzeme takhle kazdy napsat neco ze sveho zivota s panem Crohnem.Je to hodne veliky omezeni,ale ja porad verim,ze bude lepe a porad je to nemoc,ktera neni zase tak hrozna jako treba leukemii ci rakovina.Tak Vas vsechny moc zdravim a piste dalsi sve zkusenosti at si mam co precist,je mi pak hned lepe.

[Marka]

Ahojky Haničko, jsem v podobné situaci jako jsi ty, pana Crohna mám od května tohoto roku. Do klidové fáze se mi podařilo dostat ale dříve, resp. prázdniny jsem si užila už skvěle, koupání, lehká dieta. Jelikož jsem vždy byla docela při těle, jenom mi shozené kilogramy prospěly a s váhu 67 kg. při výšce 173 cm. jsem byla spokojena. Teď jsem přibrala 3 kg, ale nevím jestli díky Prednisonu nebo přejídání... Co se týče tvého problému, i já jsem byla totálně vedle a na pokraji světa, když mi sdělili diagnózu. V této době jsem již měla mého součanného příteoe, asi jsem měla a mám velké štěstí, velmi mne podržel, a přes vyjmenování všeho co se může stát je stále se mnou a drží mne nad vodou. Ale to víš, teď jsem v klidu (klepu, abych to nezakřikla) a on ty problémy moc nevidí, ale bojím se, že když se dostanu do vzplanutí, a budu nepoužitelná, že to špatně ponese. To víš, taky se bojím, že zůstanu sama jen se svou nemocí, ale věřím tomu, že vše bude dobné. Ve svém okolí znám cca 6 lidí s Crohnem. Jedna paní už je strarší 45 let a má to docela těžké, jenže jí když byl Crohn prokázán, tak nebyly žádné léky a možnosti jako jsou teď, je v důchodě, ale má hezkou a chytrou dceru a fajn manžela, druhá slečna normálně studuje na VŠ, má nového přítele, třetí kočka má v součansosti miminko, neměla prý žádné problémy a funguje taky a poslední kluk, taky funguje dál, dodělal výšku a hledá si zaměstnání. Já si říkám, že tomu nesmíme podléhat, jesou daleko horší nemoci jak píšeš, rakovina, leukémie, nebo jenom ochrnutí... to je také děs. Nesmíš házet flintu do žita, nikdo ješě nepřeskoči, a i když my máme tu smůlu teď, tak každý jiný může onemocnět kdykoliv jindy. Bojuj, sportuj, stravuj se kvalitně a hlavně buď optimistická. Přeji ti hodně úspěchů. M.

[Luceee]

Ahojky u mě byl Crohn diagnostikován už v15 letech.Bohužel jsem měla i Pankreatitidu k tomuto onemocnění.Stravování zvládám jen díky babičce, která mi vaří dietně a mohu říct, že jsem se dostávala do normálního života.Šok přišel až toto léto, kdy byla u mě zjištěna apendicitida s abcesem.Podstoupila jsem operaci, ale bohužel jsem měla komplikace.Teď jsem doma v rekonvalescenci a bohužel komplikace mám stále.Závidím těm lidičkám co jsou zdraví, co můžou pařit, chodit do školy, protože ja jsm doma v těžkých depresích a nadávám na tuto nemoc,která mi vzala mládí!!!

[anthony.rex]

Hlavně vydržet, morebundus crohn mám už 6let, teď jsem na remicade a docela to ujde, na vejšce mě to moc moc zkolilo, absces apod. , ale všechny zkoušky jsem dohnal. zkoušel někdo i nějakou alternativní medicínu? Zkouším čaje z jižní ameriky, možná bych řekl že i pomáhají.

[crohnacka]

Lucee, nevim, kolik ti je. Taky jsem začínala v tom "nejcitlivějším" věku (cca 13). Puberta byla krutá... Nějaký šrámy na duši mi asi zbyly, ale co se dá dělat. Vim, že kecy typu "bude líp" jsou k ničemu, když TOBĚ je TEĎ hnusně:-( Nevim, co poradit, snad jen NEVZDÁVEJ TO!

[palmexman]

já mám tuto sviňku od května. Byla mi diagnostikována v neděli 28.5. asi v 6 ráno.... bylo hnusně a pršelo. Nikdy jsem problémy neměl... Loni jsem neměl vš a docela dost jsem pracoval ....workoholčil jsem. Začal jsem v červnu.... o rok později v květnu jsem se cítil unavený. Tak jsem vyrazil k doktorovi na krev. Nic. Ale fyzicky to bylo horší. Ještě z 25. na 26. jsem dělal 24 hodinovku. Odevzdal jsem projekt. Večer šel následně ještě pařit. A o den později jsem šel spát s tím, že mě pobolívá břicho. Ráno jsem byl na chiře v prostějově, kde mi vzali slepák+nález crohna. Poslali mě na gastro. Tam mi primář řekl, že jsem zdravý, a že mi nic není. Tak mi 10 dní nic nebylo. Pak jsem se proměnil v průtokový ohřívač a on na to reagoval, že to se stává. Večer jsem jel v horečkách a bolestech do FN Olomouc, tam mě vyhodili s tím, že nejsem jejich spádová nemocnice. A opět jsem skončil v PV. Po 2 dnech verdikt-terminální ileum pryč. 16 dnů v nem. Poté od 1.7 doma povalování. Měl jsem místo 64 kg jen 52(po operaci). Na konci července jsme byli s kamoši v jižních čechách. Tam jsem se úplně srovnal. Od srpna jsem opět pracoval na půl úvazku(tzn. v té firmě celý), ale nárazová práce po 12 h crohnovi nesvědčí. Protože nepravidelná strava, žádný pohyb a stres dělá svoje. Shrnuto...nic moc. Od října jsem ve škole v drážďanech, vařím si sám, občas zkusím i menzu a vše v pohodě.
Mé poznatky a výsledky: Mám kratší střevo, nemůžu tuky, workoholismus je horší než alkoholismus, primáře z prostějovskýho gastra vyhodili, sportovat můžu s nesportovci (předtím jsem mohl i se sportovci), být v pohodě, nepsychovat a netrpět depkama(předtím u mě běžný), raději si pořídit partnerku(taky svědčí), normálně o tom mluvit, pohybovat se a prdět...jinak se nafouknete a prasknete:)
A sednout na wc si jdu jen 1x nebo 2x za den.....jinak můžu stát.

[Hanula]

Ahoj skvely vzkaz,naladil me na pozitivni vlnu a hlavne vykouzlil usmev na tvari....teda to jak sis to prozil nic moc,ale zvladas to velmi dobre,dle toho jak pises a neses to velmi optimisticky.Ja teda workoholik jsem,ale to me prave dodava silu,snazim se vyhybat stresu a zbytecnosti hazim za hlavu.Jinak s prdenim mas fakt pravdu,byla jsem ted na jedne akci a drzela to,prestoze jsem byla venku a pak jsem byla jak balon a doma prdela a prdela ale u toho se svijela v krecich.No stoji mi to za to?:-)))) takze prdet a prdet,s tim souhlasim a mit vedle sebe nekoho je jiste velke plus,ale me se teda zatim nedari poznat nekoho kdo mi to se mnou chtel zvladat a ze ty casy zkratka nastavaji......tak cusik a diky,velmi pozitivni

já mám tuto sviňku od května. Byla mi diagnostikována v neděli 28.5. asi v 6 ráno.... bylo hnusně a pršelo. Nikdy jsem problémy neměl... Loni jsem neměl vš a docela dost jsem pracoval ....workoholčil jsem. Začal jsem v červnu.... o rok později v květnu jsem se cítil unavený. Tak jsem vyrazil k doktorovi na krev. Nic. Ale fyzicky to bylo horší. Ještě z 25. na 26. jsem dělal 24 hodinovku. Odevzdal jsem projekt. Večer šel následně ještě pařit. A o den později jsem šel spát s tím, že mě pobolívá břicho. Ráno jsem byl na chiře v prostějově, kde mi vzali slepák+nález crohna. Poslali mě na gastro. Tam mi primář řekl, že jsem zdravý, a že mi nic není. Tak mi 10 dní nic nebylo. Pak jsem se proměnil v průtokový ohřívač a on na to reagoval, že to se stává. Večer jsem jel v horečkách a bolestech do FN Olomouc, tam mě vyhodili s tím, že nejsem jejich spádová nemocnice. A opět jsem skončil v PV. Po 2 dnech verdikt-terminální ileum pryč. 16 dnů v nem. Poté od 1.7 doma povalování. Měl jsem místo 64 kg jen 52(po operaci). Na konci července jsme byli s kamoši v jižních čechách. Tam jsem se úplně srovnal. Od srpna jsem opět pracoval na půl úvazku(tzn. v té firmě celý), ale nárazová práce po 12 h crohnovi nesvědčí. Protože nepravidelná strava, žádný pohyb a stres dělá svoje. Shrnuto...nic moc. Od října jsem ve škole v drážďanech, vařím si sám, občas zkusím i menzu a vše v pohodě.
Mé poznatky a výsledky: Mám kratší střevo, nemůžu tuky, workoholismus je horší než alkoholismus, primáře z prostějovskýho gastra vyhodili, sportovat můžu s nesportovci (předtím jsem mohl i se sportovci), být v pohodě, nepsychovat a netrpět depkama(předtím u mě běžný), raději si pořídit partnerku(taky svědčí), normálně o tom mluvit, pohybovat se a prdět...jinak se nafouknete a prasknete:)
A sednout na wc si jdu jen 1x nebo 2x za den.....jinak můžu stát.

[zoufalá manželka]

můj manžel měl několikaletý problémy všeho rázu a každý problém léčil jinej doktor.úspěšnej byl hlavně pan doktor v Praze na Františku, kterej nejdřív manžela rok léčil na hemeroidy, pak na "zapařenou pr*el" a potom, co z manžela tekl hnis proudem zjistil, že by to mohly být píštěle.Odoperoval ho tedy a po příchodu z nemocnice se stav vrátil do původního a ještě trochu hůř. Pan doktor byl náramně spokojenej, jak se to pěkně hojí.Mezitím se manželovi zhoršilo trávení natolik, že zvracel všechno, co do sebe dostal a o sezení na záchodě ani nemluvě.Obvoďačce nebylo ani divný, že je tři roky chudokrevný a že trpí nadýmáním a bolestmi zad.Lézy po těle jí taky nepřišly divný.v létě mu tak otekla noha, že nemohl vůbec chodit,Protože byl vloni léčen na onkologii, vzala jsem ho k jeho ošetřující lékařce na ozařovně a všechno jsme jí vylíčili, hned ho poslala na CT,MR a proktologický poradny. Pak už to jelo. Po koloskopii byl jednoznačně prokázám Crohn a je na Remicadu.Až na nějaký průjmíky je mu dobře. dokonce bych řekla, že mu otrnulo a vůbec si nepřipouští, že mu zase bude zle a má kámoše na doživotí. Je i línej na to, aby si něco o nemoci přečetl, takže s ním chodím po doktorech já a sháním veškerý info. Doktor v Motole se mi už směje, že ho mám jako mimino. No asi to tak bude. Děti nám už odrůstají a on je fakt jak dítě. když je mu zle, tak je tak hodnej a poslušnej, ale jakmile je to ok, tak začíná vystrkovat růžky.No ale něco jsme už spolu zažili (jsme spolu 20let), tak snad vydržíme i tohle.Jen ty stresy z podnikání (nedaří se teď tolik, protože měl před léčbou fakt dost problémů a investoři to nějak nechápali)ho hrozně ničí. Vždycky ho uklidňuju, že na bezohledný lidi určitě někdy dojde.

[Hanula]

Ahoj Marky,tak konecne jsem se dostala napsat par radku a hlavne Ti dekuju za pozvednuti nalady.Je to mesic co jsi mi psalal,takze muzu napsat par novinek,seznamila jsem se s jednim klukem a zatim to vypada velmi dobre,zna me uz pred nemoci a myslim,ze on uz je natolik inteligentni,ze by to mohl vedle mne zvladat,takze se necham prekvapit.Jinak s Crohnem jsem dosla az tak daleko,ze me ted ceka operace jeste do konce roku,ale chci to podstoupit,uz se s tim potacim rok a stale to neni dobre,takze jsem zvedava co se mnou vymysli,ale mam uz mnohem optimistictejsi pohled na vsechno a verim,ze vse bude uz jen dobre a dobre,kdyz se ted budu dost hlidat a i po te operaci dodrzim par pravidel.TAk zatim pa

Ahojky Haničko, jsem v podobné situaci jako jsi ty, pana Crohna mám od května tohoto roku. Do klidové fáze se mi podařilo dostat ale dříve, resp. prázdniny jsem si užila už skvěle, koupání, lehká dieta. Jelikož jsem vždy byla docela při těle, jenom mi shozené kilogramy prospěly a s váhu 67 kg. při výšce 173 cm. jsem byla spokojena. Teď jsem přibrala 3 kg, ale nevím jestli díky Prednisonu nebo přejídání... Co se týče tvého problému, i já jsem byla totálně vedle a na pokraji světa, když mi sdělili diagnózu. V této době jsem již měla mého součanného příteoe, asi jsem měla a mám velké štěstí, velmi mne podržel, a přes vyjmenování všeho co se může stát je stále se mnou a drží mne nad vodou. Ale to víš, teď jsem v klidu (klepu, abych to nezakřikla) a on ty problémy moc nevidí, ale bojím se, že když se dostanu do vzplanutí, a budu nepoužitelná, že to špatně ponese. To víš, taky se bojím, že zůstanu sama jen se svou nemocí, ale věřím tomu, že vše bude dobné. Ve svém okolí znám cca 6 lidí s Crohnem. Jedna paní už je strarší 45 let a má to docela těžké, jenže jí když byl Crohn prokázán, tak nebyly žádné léky a možnosti jako jsou teď, je v důchodě, ale má hezkou a chytrou dceru a fajn manžela, druhá slečna normálně studuje na VŠ, má nového přítele, třetí kočka má v součansosti miminko, neměla prý žádné problémy a funguje taky a poslední kluk, taky funguje dál, dodělal výšku a hledá si zaměstnání. Já si říkám, že tomu nesmíme podléhat, jesou daleko horší nemoci jak píšeš, rakovina, leukémie, nebo jenom ochrnutí... to je také děs. Nesmíš házet flintu do žita, nikdo ješě nepřeskoči, a i když my máme tu smůlu teď, tak každý jiný může onemocnět kdykoliv jindy. Bojuj, sportuj, stravuj se kvalitně a hlavně buď optimistická. Přeji ti hodně úspěchů. M.

[Baruna]

jejda děcka, já sem až do teď měla pocit, že mojew UC neni tak hrozná, jak se zdá, že se na to dá zvyknout atd. prostě sem se snažila bejt optimistická, ale nějak mi to už zase nejde nevim čim to je, možná i tím počasím, že je venku furt tak pochmourno a na mě padá depka nebo já fakt nevim, ale nějak si neumim představit, že s timhle svinstvem budu žít až do konce života a kdo ví co všechno mě k tomu ještě potká, kolikrát skončim ve špitále a na operaci, čehož se bojim jak čert kříže, ale je mi jasný, že jednou to přijde... prostě se na mě žene depka jak hrom z toho všeho a já bych to ani neřešila, ale poslední dobou se setkávám s různejma lidma, co mě neznají a když nějak dojde na věc, tak skončí tím, že ježiši taková mladá a už má klitidu, nebo chuděro, co ty z toho života vůbec máš a já nevim co všechno ještě a já nad tim pak začnu přemejšlet a dojdu k závěru, že je to všechno na prd, že dneska můžu bejt dobrá a zítra zase ne, že si nemůžu nic naplánovat do předu, protože nevim, jak mi bude a já nevim co všechno..prostě už sem zase zoufalá a i když mám teď trochu lepší stav, tak je to jen díky kortikoidům, který sem se už jednou snažila velmi neúspěšně vysadit, takže vim, že stejně až zase dojde na věc a budu se té chemie muset zbavit, kolitida mi hned o sobě dá vědět že sem nešla studovat chemii, bych ten výzkum v téhle oblasti pošoupla trochu do předu, protože už mě nebaví čekat, až se vědcům usmyslí přijít s nějakým lékem a fakt se bojim, že se toho nikdy nedočkám a celej život hodim do hajzlu - doslovně tak, a myslela sem, že když se vámtady takhle "vybleju do fóra" bude mi líp a nějak to nepomohlo .... ((((( chjoooooo

[crohnacka]

Baru, ty si teda hovádko!!!
Já blbec jsem myslela, že jsi děsně správná holka, tvoje příspěvky jsem vždycky hrozně ráda četla, jsou tak podobně blboučký (pardon - myslim v tom dobrým slova smyslu) jako já sama (to už myslim v tom horšim slova smyslu:-) Takže prostě s jistý solidarity nebo sympatie ti musim napsat!
Optimistická se můžeš snažit bejt, ale můj názor je, že když se tak nenarodíš, těžko se to naučíš:-) Kašli na přetvářku, je to sice krutý, jestli to máš jako já, tak potěš! To vypadá jak pěkná schíza - v relapsu bubák a v remisi princezna Euforína:-) No jo, ale co s tim, když jinak to nejde? Prostě nemam povahu, abych to lámala přes koleno, no!
Počasí s tim taky nesouvisí... Jasně hnusno venku, hnusno v duši:-) Ale to je blbost. Vim, že když bylo léto, krásně, všichni venku, dovolený, klídek, prázdniny atd. a mě bylo fakt na chcípnutí. To je pak ještě větší mazec! Všichni happy a ty v pr... Ber to tak, že na podzim má depku víc lidí, že v tom nejsi sama:-)
Taky si neumim představit, jak s tim budu žít... Mam kolikrát spíš dojem, že budu jenom přežívat. ALE TO TEDA NECHCI!!! Takže proto si musim vážit každý fajn chvilky a nepřemejšlet, co bude, protože ono to taky možná nebude! (jak to dobrý, tak to špatný) Mam tu potvoru v sobě už asi 8 let a doteď nevim, jestli jí mam nenávidět nebo se s ní skamarádit. Kdybych na to přišla, dam vědět:-)
No lidi... to je kapitola sama pro sebe! Řekla bych, že jakákoliv vážná nemoc (a to jistě uznáte, že tadleta je!) je pěkný síto na kamarády atd. Ty starý si nezvyknou a ty noví nepochopí. Prostě tragédie:-) Ba ne! Jde o to, že když někdo chce, tak to jde! Dá to hodně vysvětlování a děje se spousta omylů a někdy ne zrovna humornejch situací, ale zase - nestojí to za to? Chápu, že samotná si rozumíš nejlíp (no... možná ani ne!), ale člověk je tvor společenský a nemůže žít ve vzduchoprázdnu! Choroba nechoroba!
Taky mi s..., že jsem mladá, mam si nejvíc užívat, začínat "žít" a přitom jsem zaostalá jako blázen! Celou pubertu po špitálech atd. atd. No a teď, když to jakž takž je všechno OK (zdraví, škola, vztahy...), je to jenom ještě větším chemickým driákem (a nebo ne?).
Hele, buď v klidu a hlavně se nelituj, to neni k ničemu, akorát zapadneš do depres stavu.
Taky nevim, proč to tu vyblejvám, ale to už je všechno, THE END!

[Baruna]

crohni, díky díky, nevim,co to se mnou včera bylo, občas to tak mám, když nad tim začnu nebezpečně moc přemejšlet...snažím se tomu vyhýbat ale jednou na to dycky dojde a uvědomím si ten prů**r. přesně jak řikáš, dokud mi je dobře, měla bych si to užívat, než zase bude hůř...takže ten termín schizofrenie - bubák a princezna euforie, to vystihuje přesně!!! a přestávám se litovat, sou na tom lidi ještě hůř než já, tak co budu fňukat nad něčím, za co si třeba i můžu sama svou blbostí...jak nejde o život nejde o nic a jestli holt zůstanu nadosmrti sama bez chlapa a přátel tak co už..já o nic nepřijdu ale oni přijdou o dobrýho člověka ))) (no, nachcu si až tak moc věřit ) a já si sama vystačím, JO!!!! takže děťata keep smiling, checht a žádný splíny a já už slibiuju, že až to mě zase příště sedne, už se pokusim ovládnout a nebudu vám tady fňukat nad nespravedlivým osudem checht

[crohnacka]

Baru - musíme si pomáhat, ne? Já to mam taky občas, akorát řvu doma a ne takhle veřejně:-)
Měj se dóóóbřééé, jó?

[MaR]

Úplně souhlasim s tim že člověk s touhle nemocí o hrozně moc přichází, ale když se na to kouknu z druhé strany tak mu sice zůstává málo, ale zase toho nejkvalitnějšího, nejpevnějšího... Já ztratil spoustu přátel díky nemoci, ale dneska můžu říct že mi to už tak nebolí... To málo přátel co zůstalo je ten "nejsilnější koncentrát přátelství" v tak malém množství lidiček.
A když se mám svěřovat s partnerskými vztahy tak vlastně ani není s čím se svěřovat. Je strašně těžký důvěřovat někomu kdo o životě s touhle nemocí nemá ani tušení a vlastně se mi to do dneška nepovedlo. Ale dokážu si představit (a snad tomu ještě i věřím) že až se to povede bude to štěstí o to větší a partnerství o to pevnější. A možná to bude s někým kdo na tom bude stejně jako já a bude vědět jaká je crohn sv..ě! Crohna je čím dál víc a lidi se díky takovýmhle fórům poznávají, kamarádí a od toho je už jen kousek k ...Vlastně si ani nedovedu představit lepší vztah...
Zkrátka my co víme jaký je to být na dně si pak o to víc užíváme chvilek "normálního" života. Kdybych byl uplně zdravej asi bych neprožíval tak skvělej pocit štěstí a naplnění když jsem stál na vysněnym místě v Alpách a ve 2000m tisknul spoušť foťáku...
Tak všem co nejvíc toho "normálního" života!

[Hanula]

Ahojky MaR mam uplne stejny nazor jako ty a posledni dobou hodne premyslim o tom,jake by bylo mit vedle sebe nekoho ,kdo ma taky pana Crohna a je na tom stejne,zda by to bylo lepsi,jednodussi a tak.Mozna je to vsechno tim,ze jsem tak strasne zklamana jak prateli tak partnery,kteri vedle me byli a uz nejsou.....je pravda,ze ted si uzivam mnohem vic kazdeho dne kdy je mi dobre a jsem stastna,kdyz jsem s lidmi,kteri se se mnou smeji a neresi se mnou moji nemoc a podobne.Momentalne se chystam na operaci a tak jsem zvedava jak to dopadne a co mi to prinese,samozrejme jsem uz optimista,takze verim,ze po operaci mi bude mnohem a mnohem lepe a zivot bude jeste veselejsi.....je fajn,ze se takhle muzeme kontaktovat a schazet,ti co bydlime blize k sobe,uz mam take takovou zkusenost,ze jsem se seznamila diky tomuhle foru s jednou fajn holcinou a poznavam,ze v lidech,kteri vi o co jde muzes najit bajecne pratele a spolecniky....tak hlalvu vzhuru,sam si zakladas na tom,ze kdyz nejde o zivot tak jde o hovno )))

Úplně souhlasim s tim že člověk s touhle nemocí o hrozně moc přichází, ale když se na to kouknu z druhé strany tak mu sice zůstává málo, ale zase toho nejkvalitnějšího, nejpevnějšího... Já ztratil spoustu přátel díky nemoci, ale dneska můžu říct že mi to už tak nebolí... To málo přátel co zůstalo je ten "nejsilnější koncentrát přátelství" v tak malém množství lidiček.
A když se mám svěřovat s partnerskými vztahy tak vlastně ani není s čím se svěřovat. Je strašně těžký důvěřovat někomu kdo o životě s touhle nemocí nemá ani tušení a vlastně se mi to do dneška nepovedlo. Ale dokážu si představit (a snad tomu ještě i věřím) že až se to povede bude to štěstí o to větší a partnerství o to pevnější. A možná to bude s někým kdo na tom bude stejně jako já a bude vědět jaká je crohn sv..ě! Crohna je čím dál víc a lidi se díky takovýmhle fórům poznávají, kamarádí a od toho je už jen kousek k ...Vlastně si ani nedovedu představit lepší vztah...
Zkrátka my co víme jaký je to být na dně si pak o to víc užíváme chvilek "normálního" života. Kdybych byl uplně zdravej asi bych neprožíval tak skvělej pocit štěstí a naplnění když jsem stál na vysněnym místě v Alpách a ve 2000m tisknul spoušť foťáku...
Tak všem co nejvíc toho "normálního" života!