nechapu

[Mirka]

Ahoj,
ja zatim musim zaklepat,ze muzu zatim jezdit na kole a hybat se, do tohoto leta jsem zavodne jeste behala za hasice, ale uz budu jezdit jen sranda zavody, protoze ty velke, tak na ne uz nemam silu. =o( je to skoda.
Vzdy jsme zacinali trenovat, v unoru, predpredloni)=o)) jsem maturovala,tak jsem se srotila, ale na treninky se nazila chodit, predloni mi nemoc zjistili, to jsem na tom bila bídne, loni to slo a letosni jaro jsem videla z nemocnicniho okna. V lete jsem zacala zase trenovat, ale na zavodech pri stovkach jsem si pres prekazku dala pekne na drzku a nemela jsem silu vubec neco delat. Tak jsem jim, ac nerada dala adie.

Nekdy mam stavy, i kdyz jsem doma, ze proste neco udelam a jdu si potom lehnout. O vikendu treba chrnim po obede. a Pak je mi zase OK.

Preji vsem zdar a silu

U ucitelu se nedejte

Pacek shledacek

[Dana]

Mně se osvědčilo to, že když jsem něco vyřizovala ohledně dcery, co souviselo s jejím zdravím a školou, vždy jsem zahájila slovy: dobrý den, jsem ta a ta, učíte mou dceru, nevím, zda je vám známo,že je nevyléčitelně nemocná. To když řeknu, tak zatím každý ztuhl a dál s ním byla řeč. Narazila jsem jen jednou, ale to byl jen tělocvikář(nechci urazit),takový ten typ, co má píšťalku vrostlou do koutku huby, ale nechala jsem holku osvobodit a byl klid. A co se týče osvobození, když vám ńehodlá spolupracovat obvoďák, tak za a) je to signál pro změnu lékaře, za b) máte gastroenterologa a ten můj mi slíbíl, že kdyby něco, pomůže.Ono i mezi obvoďáky jsou volové. Jo, prosím vás, je-li mezi čtenáři tělocvikář, může mi prosím objasnit, proč si tělocvikáři myslí, že donutí děti s pasivním životním stylem násilím a pohybovým "terorem " ke změně myšlení a životního stylu? A ještě lépe - to bych zřejmě měla položit paní ministryni Buzkové - proč se TV, HV a VV známkují? proč se jen nezhodnotí, že dítě - student absolvoval či ne?

[Tonda]

Kdybych to nečet tak neuvěřím, že jsou mezi naši tzv. VYŠŠÍ INTELIGENCI takoví omezenci. Nepřejme nikomu nic zlého. Nemoci jsou pro lidi. A to přijde samo.

[myfca]

Dobra probrali jste tady lidske vztahy, ale co ty partnerske, muj partner ma crohna, a ja bych mu chtela moc moc pomoct, ale nak nevim jak na to...

[king11]

Stůj při něm,tím mu nejvíc pomůžeš

[jojano]

Ano stůjte při partnerovi , sám jsem na vlastní kůži zažil , když se se mnou manželka rozvedla a u soudu oznámila , že mi ani omylem nebude vařit dietu. Dnes jsem ženatý opět a za ženu , která mně přijala s touto nemocí a snaží se mi vyhovět vařením diety.
A když se nemoc rozjíždí bývám pěkně protivný. Prostě jste nemocní !

novák

[lienka]

Sežen si potvrzení o zdravotnim stavu a let s tim k dekanovi a stezuj si na ní. Tohle by se dalo i žalovat. Taková ženská nemá předpoklady ani na omejvání krav v JZD. Evidentně ani ta učitelka neví s kym to dítě má, když je při tom tak nervozni.

Mozno je tato tema uz uzavreta, ale neda mi nereagovat. Zohnat si potrvdenie od lekara a ist za dekanom je spravny postup, aj ja som bola o tom presvedcena. Opak bol vsak pravdou. Po skonceni vysokej skoly mi zistili UC v case, ked som nastupovala na interne doktorandske studium. Po troch mesiacoch liecby nenastalo ziadne zlepsenie, skor naopak, preto som sa rozhodla prestupit na externe studium. Nadriadenym aj dekanovi som mavala pred nosom potvrdenim od lekara a oni sa zachovali uplne nepredvidatelne: oporucili mi zostat na internom studiu alebo odist zo skoly, s odovodnenim, ze "externu formu studia by som popri predpokladanom zamestnani vzhladom na svoj zdravotny stav nezvladla". To bola posledna kvapka mojej trpezlivosti (ktoru som nastrbila, ked mi bola udelena funkcia nastenkara) a znasania fakultnych mocenskych bojov.
A neviem si ani predstavit, ze by som fakultu zazalovala. Teda hlavne moje dalsie studium. Nedostala by som sa ani cez jednu skusku..
Je to o ludoch. Blbca stretnes vsade, aj napriek svojej uprimnosti a otvorenosti. Bohuzial, nikdy nevies, kto ako zareaguje alebo nakolko je empaticky. ...a nakoniec sa vsetko obrati proti tebe.
Hold, hlupost vladne svetu.

Zelam vsetkym studentom len uvedomelych pedagogov...
L.

[Janka]

Dobra probrali jste tady lidske vztahy, ale co ty partnerske, muj partner ma crohna, a ja bych mu chtela moc moc pomoct, ale nak nevim jak na to...

ahojky, dnes jsem se zaregistrovala jako nová. Moc Vás všechny zdravím a chci vám poděkovat. Za co? Loni v červenci mně zjistili Crohna a byla jsem z toho dost na dne (byla jsem půl roku práce neschopná), ale váš přístup mně pomohl. Díky. A ted chci reagovat, jak pomoci příteli. Jak už bylo řečeno, stuj při něm a hlavně se s ním neustále nebav o tom co může a co ne. To ubíjí. Můj přítele se se mnou po tom, co jsem odjela do nemocnice rozešel...v době kdy jsem to nejvíc potřebovala...pomáháš mu nejvíc svou přítomností.

jana váhalová

[eviiik]

Přesně tak. Není nad to mít kolem sebe človíčka, spřízněnou duši, které můžeš plně důvěřovat, která Tě pochopí, prostě drží nad vodou.
Někoho takového jsem našla a troufám si říct, že díky němu a jeho podpoře se můj stav den ode dne zlepšuje. Mám chuť s tím bojovat - mám pro koho.

[Sydney]

Poslední dobou mám strach. Zpočátku jsem tomu nevěnovala pozornost. Vždycky když se můj stav zhorší, můj partner se odtáhne, dělá, jakoby problém neexistoval a diví se jak je to možné, že je mi špatně. Sliboval, že se o mě vždycky postará, že udělá všechno pro to, aby mi bylo líp, skutečně to ovládá, ale jen teoreticky. Za tu dobu co jsme spolu už mnohokrát nastala situace, kdy mě museli odvézt do nemocnice, nebyla jsem schopná nic kolem sebe udělat, natož pak uvařit, takže jsem zůstávala prakticky bez jídla a on mě v tom nechal.
Jakmile mi začne být líp, tak i on změní své chování k lepšímu. Já to nechápu, nevím co mám dělat a bojím se¨,nechci, aby mě vždycky zachraňovali rodiče, proto jsem se nevdávala. Máte někdo podobnou zkušenost-co se s tím dá dělat?

[kethy]

Poslední dobou mám strach. Zpočátku jsem tomu nevěnovala pozornost. Vždycky když se můj stav zhorší, můj partner se odtáhne, dělá, jakoby problém neexistoval a diví se jak je to možné, že je mi špatně. Sliboval, že se o mě vždycky postará, že udělá všechno pro to, aby mi bylo líp, skutečně to ovládá, ale jen teoreticky. Za tu dobu co jsme spolu už mnohokrát nastala situace, kdy mě museli odvézt do nemocnice, nebyla jsem schopná nic kolem sebe udělat, natož pak uvařit, takže jsem zůstávala prakticky bez jídla a on mě v tom nechal.
Jakmile mi začne být líp, tak i on změní své chování k lepšímu. Já to nechápu, nevím co mám dělat a bojím se¨,nechci, aby mě vždycky zachraňovali rodiče, proto jsem se nevdávala. Máte někdo podobnou zkušenost-co se s tím dá dělat?

Je mi líto, že máš takového přítele. Já jsem to také zažila a můžu ti říct, že jsem udělala to jediné, co se dalo udělat. Rozešla jsem se s ním. Teď mám jiného přítele ( jsme spolu už přes rok ) a je to jiné.Je fakt, že jsou chvíle, kdy su protivná, protože mi není dobře, ale on se mi snaží pomoct. Dokonce mi pomáhá zavádět klyzma. Dřív jsem byla pořád ve špitále, teď když mám nového partnera, to je lepší. Hodně totiž záleží na naší psychice. Musíš se snažit být v klidu. S nikým se nehádat, nenervovat se. A i okolí by se mělo snažit. Hlavně tvůj partner. On je totiž důležitá součást tvého života.

[Sydney]

Ahoj Kethy, to je dobře, že ses rozhodla k tomu kroku rozejít se s ním. Ono je to těžké, já jsem si ho před dvěma lety vzala, neměla jsem asi tolik věřit těm slibům, jak se všechno kvůli mě naučí, jak nebudu muset ani pracovat a doma že všechno obstará - stejně to dělám většinou sama. Sama vím, jak ta psychika je důležitá, musíme mít klid a pohodu, jinak jde všechno do háje. Děti nemáme a já zvažuju taky nějaký radikální krok, ale mám docela strach. Moc Ti toho přítele přeju, važ si toho a měj se krásně, Hanka

[kethy]

Hani, tak to nevím, co na to říct. Nechci ti říkat, aby ses s ním rozvedla. Na to nemám právo. Jen mi je líto, že tvůj manžel neplní to, co splnil. Měl by se zamyslet nad svým chováním. Nevím, co bych dělala v tvé situaci. Rozvod je přece jen závažný krok. Je těžké volit mezi zdravím a mužem, kterého navíc máš ráda. Každopádně ti přeji, aby se tvá situace vyřešila. A pokud možno k lepšímu. Držím ti pěstě.

[Janca]

Ahoj Hani,
nemam sice stejnou zkusenost a ani ti nechci radit, jak se mas zachovat. Muzu ti jen napsat svuj nazor. Asi bych si s partnerem otevrene promluvila, ze potrebuju jeho podporu nejen ve chvilich pohody, ale zejmena kdyz se pohoda vytrati a me neni dobre. To ze mi obcas neni dore ze neni muj rozmar, ale fakt, se kterym se neda delat nic jineho, nez ho akceptovat. A ze pokud se na nej nemuzu v nouzi spolehnout, nemuzu s nim zit cely zivot. Myslim, ze kdybych to partnerovi takhle jasne rekla,v cem spociva me trapeni, uvedomil by si, ze ohrozuje dalsi trvani vztahu a sve chovani by zmenil. Pokud ne, tak např. pro me by to byla neprekonatelna prekazka:-(
Mam zkusenost s tim, ze muzum je obcas potreba dat jasne najevo, co se od nich ocekava, a ze jemne naznaky jsou vetsinou neucinne. Verim ze te ma partner rad a nechce vas vztah ukoncit. Je treba mozne, ze to ale vnima jinak, ne tak citlive, a neuvedomuje si, ze te to trapi tak hodne, ze bys ho mohla i opustit. Rozhodne bych to s nim takhle otevrene probrala.
Drzim vam palce, at se vam to podari vyresit a tobe hodne zdravi Janca

[Sydney]

Ahoj Kethy a Jani,
děkuji za Vaše názory, vážím si jich. Jsem komunikativní člověk, snažím se o všem hned mluvit - vyjádřit svůj názor. A ten probém, o kterém píšu jsme s partnerem probírali mnohokrát - vždycky to odkýve a skutek utek. Mám pocit, že si myslí, že nemám na to, abych se vzepřela a jednala rázněji. V brzké době odjíždím k rodičům, mám tam nějaká vyšetření - je to až v Ostravě - nejste náhodou odtud? hodlám tam zůstat déle než obvykle, aby měl můj manžel trochu času na přemýšlení....Mějte se krásně.