Tak Vám napíšu moji poslední zkušenost, která mě s Remicadem potkala.
Včera jsem šla na 5. dávku (byla dříve než za 8 týdnú, protože ta minulá "nevydržela fungovat" tak dlouho, jak by měla).
Začátek klasika - tlak, tep, náběr, sestřička připravila infuzi (ještě jsme se blbky bavily, že by se to mělo dávat na JIPce a na pumpu), napojila mě a pápá.
Nu a sotva zašla za roh, já se chtěla pěkně uvelebit a začít si číst, začla jsem kuckat, sedla si a věděla, že je zle (měla jsem totiž i vzduchovou embolii a to vypadalo hodně podobně). Takže jsem volala, přiběhla sestra a pak už to lítalo...
Zmodrala jsem, nemohla se nadechnout, myslela, že mi exploduje hlava a srdce, šíleně se třásla... Co mi běželo v hlavě, nebudu ani psát. No prostě paráda!
Samozřejmě mi kapačku ihned zastavili a dali jinou - hydrokortizol a ještě další dobroty, po kterých jsem se asi do 5 minut dostala "do normálu" (no... ani ne, na hrudi mi bolelo ještě v poledne a klepala jsem se do večera).
Zkrátka a dobře - vyskytla se u mě ošklivá alergická reakce na ty myší konečky, co jsou v Rem. obsaženy. Není to prý tak častý, ovšem mě to potkat muselo, že! (Údajně je to 1% jev a nastane nejčastěji při první infuzi).
Tím pádem konec biologický léčby a čekám do léta, jestli schválí lidskou Humiru.
Jelikož už ten den nikdo na Rem. nešel, viděla jsem na vlastní oči, jak se hází do koše 100 tisíc
PS: Lidičky, užívejte každý pokakaný chvilky, včera jsem si uvědomila, jak rychle se múže stát, že už tu nebudem!
.