Psychika

Propojení těla a psychiky. Co dokáže stres a deprese, jak s nimi bojovat. Psychoterapie - vyzkoušeli jste? Zkušenosti a doporučení.
keksička
Příspěvky: 63
Registrován: 04 črc 2005, 10:37
Bydliště: Česká republika
Kontaktovat uživatele:

Psychika

Příspěvekod keksička » 28 črc 2005, 08:58

Ahoj všem, napadlo mě otevřít nové téma, které se týká toho, jak to vlastně všechno zvládáte. Moc mě to zajímá, protože já se špatnou psychikou díky Crohnu neustále bojuju. Ani jsem se s tím vlastně ještě nesmířila.
keksička
janaf
Příspěvky: 21
Registrován: 14 bře 2005, 13:59

Příspěvekod janaf » 29 črc 2005, 10:43

Mam takovou metodu, ze si nepripoustim, ze jsem nemocna. Ja o sobe nikde nerikam, co mi je, aby mne ostatni nelitovali a brali jako zdravou. A rodina se tak ke mne take chova, nikdo mne (aspon prede mnou) nelituje.
Jana
sam
Příspěvky: 15
Registrován: 10 čer 2005, 21:52
Bydliště: Česká republika

Příspěvekod sam » 29 črc 2005, 20:45

No ono záleží, jak dlouho už to máš (moje zkušenost trvá 12 let), tak rostou i Tvoje zkušenosti s tím, jak s MC žít. Je to těžké, když si uvědomíš, že tohle je teď Tvůj "společník na furt". Ale nedá se jinak a čím dřív to pochopíš, tím to bude pro Tebe lehčí, to poznání Tě osvobodí. A když se tím budeš znepokojovat, co tím vyřešíš? Pomůžeš si tím, nebo víc ublížíš? Já myslím, že to druhé.
Pro mě je důležitý motiv, proč žít. Mám dvě děti, hodnou ženu, která mě pomáhá překlenout ty těžká období a především se snažím žít přítomnou chvílí, tu mohu ovlivnit. Budoucnost neznám a nemá cenu se jí znepokojovat, podobně jako minulostí, protože tu už neovlivním.
Takže to není vždycky v "ažůru", ale od té doby, co jsem se smířil s "neodbytným životním společníkem" je to lepší v tom, že si vážím hezkých chvilek a prožívám je asi mnohem intenzivněji - všímám si drobností, které by mi asi jinak unikaly. Jak říkal doktor ve filmu "Vesničko má, středisková", že jsou takovým ohřejváčkem pro chvíle kdy je člověku těžko.
Klarka H.
Příspěvky: 105
Registrován: 15 úno 2005, 16:58
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod Klarka H. » 12 srp 2005, 13:32

Ahoj Keksicko a ostatni,
ja myslim ze to vetsinouz celkem zvladam, ale taky nemam kdovijake hrozne komplikace a nemusim v jednom kujse do nemocnice a tak. Asi zalezi hodne na tom, jak moc spatne ti je. Ja se s tim zpocatku vyrovnala v pohode, v 19 jsem si asi nedokazala predstavit, ze to bude na furt. Mela jsem problemy, vazny, po dlouhem pobytu na JIPce jsem se dobre zotavila a byla v pohode. A pak se mi to vratilo po dvou letech a to mi teprve zacalo dochazet, ze to nebude sranda...
Musis se s tim naucit zit, jako kazdy z nas. Ja otevrene vyznavam viru v Boha (ne jako berlicku v nemoci, k tomuto zaveru jsem dospela nekolik let pred tim), takze to beru tak, ze vsechno je v dobrych rukou. Jasne ze obcas mam depresi a obcas strach co bude, ale vsechno se da zvladnout. Moc ti drzim pesti, at se se vsim co nejdriv srovnas a urcite se ozvi, jak to s tebou vypada.
Zdenka
Příspěvky: 8
Registrován: 12 srp 2005, 20:20

Příspěvekod Zdenka » 12 srp 2005, 20:55

Ahoj Keksicka a ostatny.
Som rada, ze sa otvorila tato tema. Som zo Slovenska,tam nieje diskusne forum a tak som hladala az som nasla vas a som velmi rada.Mam ulceroznu kolitidu 2 roky.Presla som roznymi stadiami, stale hladam nejaku alternativu, skusam nove . Ale som samostatna bojovnicka na tejto ceste, moja rodina stale nechce pochopit, ze je tato choroba z medicinskeho hladiska nevyliecitelna.Zaujima ma ako zvladate pracu v akutnom stadiu,ako cestujete, a co s psychikou? Asi ju mame vsetci riadne nastrbenu,uz pol roka niesom schopna sa zapojit do pracovneho tempa, lebo som sustavne zavisla na wecku.Som sama s dietatom,predala som auto, teraz predavam byt, aby sme mali z coho zit.Ako to zvladate vy ? Chodievate rano do prace, cestujete MHD, ako to riesite ked to na vas pride? Uz sa mi stalo par krat, ze to moje creva nevydrzali,trapas.Napiste mi.
keksička
Příspěvky: 63
Registrován: 04 črc 2005, 10:37
Bydliště: Česká republika
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod keksička » 15 srp 2005, 07:46

Ahoj všem,
děkuji moc za příspěvky. Mně crohna zjistili loni v květnu. Zpočátku to byl šok a pak jsem se s tím lépe smiřovala. Od té doby mám taková přechodná období, jednou se cítím fajn a nemyslím na to a jindy bych se nejraději zahrabala. Hlavně začínám mít strach z budoucnosti. Sice mám postiženo jen 10 cm v tlustém střevě, přesto se však bojím, abych jednou neskončila s vývodem.
nopl
Příspěvky: 15
Registrován: 26 črc 2005, 14:59

Příspěvekod nopl » 15 srp 2005, 11:25

Treba brat vsetko s humorom.
Ja som sa v praci tiez rozculoval, ale teraz som zacal hrat dementa. Tzn. Ak som nieco pos... a vrchnost mi nadava, vzdy to beriem s usmevom na perach, ved nech si to strhnu z platu. A ked je to bez pricinym tak si onich myslim svoje.
Takze ja som uplne skludom. Doma to iste. Len sa bojim ze raz sa zobudim v bielej miestnosti so zvieracou kazajkou... ;)
Vzdy ked je blbo si hovorim ze tu budem dlhsie ako ta choroba... a vsetko prejde. Mam sa totizto velmi rad a zivot ma bavi, Takze tu chcem byt co najdlhsie, hnit mozem vecne.
A strasne ma povzbudi ked vidim niektorych ludi ako sa dokazu sami nicit, napr. moj otec alkoholik, vtedy si poviem ze tak nedopadnem ze tu budem dlshie....
Nech je to ako chce. Vrecko zatial nenosim, ale myslim si ze pri mojej povahe si aj na tom najdem pozitivne veci ;)
A drzim sa motta: Ked sa sere, tak sa sere, snad sa z toho neposerem. (a snazim sa dobehnut na najblizsie WC)

Takze Vam taksito zelam vela optimizmu do zivota...
Klarka H.
Příspěvky: 105
Registrován: 15 úno 2005, 16:58
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod Klarka H. » 16 srp 2005, 13:31

Ahoj Zdeni,
jsi fakt v tezke situaci, sama s ditetem a jeste velkje financni problemy...Neni ti ci zavidet.
Ja mam sice Crohna, ten neni vetsinou spojeny s tak akutnim nucenim na stolici (postizene tenkke strevo), ale taky znam jake to je kdyz se ti CHCE.Pripada mi ale divne, ze by ti to melo takto moc komplikovat zivot. Co na to rika tvuj doktor, ze mas takove problemy? Leci te poradne? Ja mela vzdy nejvetsi potize kdyz jsem sama prestala brat leky nebo je zapominala, tak jsem si za to mohla sama. Ale takove problemy co mas jsou desne a ja mam podezreni ze je tvuj stav zanedbany.
Ja kdyz jsem v pohode (ted) tak zvladam temer vse (doktorat, manzela, psa, domacnost) ale kdyz mi neni dobre (vetsinou) task je i jizda tramvaji utrpeni.
Prosim ozvi se a drz se, ver ze bude lip!!!!
Klarka
Ahoj Keksicka a ostatny.
Som rada, ze sa otvorila tato tema. Som zo Slovenska,tam nieje diskusne forum a tak som hladala az som nasla vas a som velmi rada.Mam ulceroznu kolitidu 2 roky.Presla som roznymi stadiami, stale hladam nejaku alternativu, skusam nove . Ale som samostatna bojovnicka na tejto ceste, moja rodina stale nechce pochopit, ze je tato choroba z medicinskeho hladiska nevyliecitelna.Zaujima ma ako zvladate pracu v akutnom stadiu,ako cestujete, a co s psychikou? Asi ju mame vsetci riadne nastrbenu,uz pol roka niesom schopna sa zapojit do pracovneho tempa, lebo som sustavne zavisla na wecku.Som sama s dietatom,predala som auto, teraz predavam byt, aby sme mali z coho zit.Ako to zvladate vy ? Chodievate rano do prace, cestujete MHD, ako to riesite ked to na vas pride? Uz sa mi stalo par krat, ze to moje creva nevydrzali,trapas.Napiste mi.

keksička
Příspěvky: 63
Registrován: 04 črc 2005, 10:37
Bydliště: Česká republika
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod keksička » 17 srp 2005, 07:44

Ahoj Nopl! Co bys tu nebyl déle? Choroba přeci nemá vliv na délku života, alespoň co vím, jen ti ho dokáže pěkně zkomplikovat. I když jsem se dozvěděla, že u nás v Teplicích na Crohna někdo umřel, ale to muselo být podle mě hodně zanedbané. Tak optimismus, já už se ho snažím také mít.
nopl
Příspěvky: 15
Registrován: 26 črc 2005, 14:59

Příspěvekod nopl » 17 srp 2005, 09:45

No ja som to nemyslel na MC alebo UC, to s dlzkou zivota. Bral som to ako celkovo s postojom k zivotu. Ved ako som spominal moj otec je alkoholik a ked vidim ako sa nici.... JA BUDEM INY... teda som.

Takze s usmevom opat do prace :(
Maja
Příspěvky: 6
Registrován: 31 črc 2005, 11:28

Příspěvekod Maja » 18 srp 2005, 09:34

Ahoj Zdeni,tvé problémy dobře chápu.Jsem sama s 2 dětmi,v podnájmu a s dluhy díky bývalému manželovi.Do práce dojíždím 45 min. a mívám s tím někdy problémy.Zatím jsem většinou na suchých rohlíkách,abych mohla fungovat a nemusela zůstat doma.Když mi před měsícem vyřkli ortel,byla jsem zoufalá.Bála jsem se co bude s dětma.Pokud nebudu dělat,Přijdu o podnájem a nebudu moct zabezpečit děti.Teď už mi je líp,ale strachu se asi nezbavím.Tak se drž a věř,že se to zlepší. Majka
Zdenka
Příspěvky: 8
Registrován: 12 srp 2005, 20:20

Příspěvekod Zdenka » 19 srp 2005, 20:57

Ahoj Zdeni,tvé problémy dobře chápu.Jsem sama s 2 dětmi,v podnájmu a s dluhy díky bývalému manželovi.Do práce dojíždím 45 min. a mívám s tím někdy problémy.Zatím jsem většinou na suchých rohlíkách,abych mohla fungovat a nemusela zůstat doma.Když mi před měsícem vyřkli ortel,byla jsem zoufalá.Bála jsem se co bude s dětma.Pokud nebudu dělat,Přijdu o podnájem a nebudu moct zabezpečit děti.Teď už mi je líp,ale strachu se asi nezbavím.Tak se drž a věř,že se to zlepší. Majka
Ahoj Majka,
casto si hovorim, ze keby som mala dve deti tak neviem. I ked tuzim po rodine, mozno by som chcela znova babatko, je to tazke. Hovorim si, ako hlboko az musim padnut, aby som sa postavila na nohy ? A mozno na nich stojim, len si myslim, ze nie. S nasou chorobou musime byt silny jedinci, chcem bojovat, moja dcera ma 15 rokov. Aj ked mam podporu u celej rodiny citim sa byt sama. Som krasne stihlucka a mozno aj pekna, pretoze muzi maju o mna velky zaujem, ale uz niesom zdrava a nechcem byt nikomu na obtiaz. Takze nemusela by som sa trapit, ale chcem sa sama postavit, vies a to, ze predam byt necitim v srdci ako tragediu. Neviem preco.Kazdi iba zhrna k sebe a ja davam od seba. Mozno som pri tej chorobe pochopila, ze nieje dolezita materialna istota, ale Laska. A tu hladam v sebe i v ostatnych.Mas moj obdiv, ze si s detmi sama, hlavne vecer by clovek prijal nezne pohladenie a pochopenie. A mozno som fakt padla tak hlboko, ze si vsetko iba nahovaram a klamem sama sebe.Keby som nemala strach chodit po ulici, cestovat,...tiez som iba na suchom rozku ak niekam idem...ale vies co, az v kostiach citim, ze musim zmenit svoj zivot. Vela spim, citam a relaxujem.Ale malo chodim vonku, chyba mi pohyb. A kedze som sama tak to nikoho netrapi.Ale ja si to spajam z karmou a duchovnou cestou. Musim sa ocistit. Prajem ti vela sily,tvojim detom vela zdravia a nam dvom dobreho chlapa co bude mat pochopenie. Zdenka
Zdenka
Příspěvky: 8
Registrován: 12 srp 2005, 20:20

Příspěvekod Zdenka » 19 srp 2005, 21:08

Ahoj Zdeni,
jsi fakt v tezke situaci, sama s ditetem a jeste velkje financni problemy...Neni ti ci zavidet.
Ja mam sice Crohna, ten neni vetsinou spojeny s tak akutnim nucenim na stolici (postizene tenkke strevo), ale taky znam jake to je kdyz se ti CHCE.Pripada mi ale divne, ze by ti to melo takto moc komplikovat zivot. Co na to rika tvuj doktor, ze mas takove problemy? Leci te poradne? Ja mela vzdy nejvetsi potize kdyz jsem sama prestala brat leky nebo je zapominala, tak jsem si za to mohla sama. Ale takove problemy co mas jsou desne a ja mam podezreni ze je tvuj stav zanedbany.
Ja kdyz jsem v pohode (ted) tak zvladam temer vse (doktorat, manzela, psa, domacnost) ale kdyz mi neni dobre (vetsinou) task je i jizda tramvaji utrpeni.
Prosim ozvi se a drz se, ver ze bude lip!!!!
Klarka
Ahoj Keksicka a ostatny.
Som rada, ze sa otvorila tato tema. Som zo Slovenska,tam nieje diskusne forum a tak som hladala az som nasla vas a som velmi rada.Mam ulceroznu kolitidu 2 roky.Presla som roznymi stadiami, stale hladam nejaku alternativu, skusam nove . Ale som samostatna bojovnicka na tejto ceste, moja rodina stale nechce pochopit, ze je tato choroba z medicinskeho hladiska nevyliecitelna.Zaujima ma ako zvladate pracu v akutnom stadiu,ako cestujete, a co s psychikou? Asi ju mame vsetci riadne nastrbenu,uz pol roka niesom schopna sa zapojit do pracovneho tempa, lebo som sustavne zavisla na wecku.Som sama s dietatom,predala som auto, teraz predavam byt, aby sme mali z coho zit.Ako to zvladate vy ? Chodievate rano do prace, cestujete MHD, ako to riesite ked to na vas pride? Uz sa mi stalo par krat, ze to moje creva nevydrzali,trapas.Napiste mi.

Zdenka
Příspěvky: 8
Registrován: 12 srp 2005, 20:20

Příspěvekod Zdenka » 19 srp 2005, 21:31

Ahoj Klarka,
dakujem za tvoj prispevok. Tazko posudim ci ma liecia poriadne, ale mam doktorku, ktora je tu uznavana. Na kontroli chodim raz za 3 mesiace a medzi tym sa mi zhorsi alebo zlepsi stav 3x.Brala som Pentasu, teraz beriem okrem Pentasi aj klyzmi Entocort.Chvilu mi to pomohlo a vsetko je v starych kolajach. Moja doktorka je mila a aj s stale pyta na moje pomery.Ale naposledy ked som bola pred mesiacom na vysetreni creva, bola somnou mama, ja som si z toho vysetrenia nic nepamatala, lebo bez injekcie si uz zasahovat do creva nedam, po prvom vysetreni mam otrasne skusenosti a povedala som, ze nikdy viac. A doktorka to respektuje a stale mi da injekciu. Takze s nou hovorila mama a vraj sa liecim sama /pytala sa ma ci skusam nieco ine, ano skusam ine alternativy, ale lieky beriem VZDY pravidelne ako mi predpise,mne povedala, ze je to dobre , ze skusam aj ine, lebo mam vieru v uzdravenie / mne to mama interpretovala ako, ze som nedisciplinovana pacientka. Teraz pride z dovolenky lekarka tak som zvedava co mi povie.Stale mi je na figu, stale dost krvacam, sustavne som chudokrvna, stale beham na vecko, malo jem, varim vsetko iba na vode, myslim, ze dodrziavam aj dietu, oddychujem. A stale nic. Male zlepsenia.A prave preto som sa nastvala a povedala si, ze sa nedam, predam byt, kupim si znova auto a idem podnikat.A nech si kazdy mysli co chce, budem bojovat sama za seba a za svoju dceru, lebo ma potrebuje, mam zanu zodpovednost.Nechcem uz sediet doma, trapit sa co do ust, a vytvorim si pracovne prostredie sama take, kde ma to bude bavit.Mam uz predstavu. A bol by v tom cert, keby sa nieco uz nepohlo, tej smoly bolo uz dost a ked je choroba ochranou pred tym co som robila v mynulosti zle, tak to skusim robit lepsie.Prestala som pit,fajcit, nepijem kavu, nedrogujem, nejem mastne,nejem vyprazane. Robim vsetko co sa odomna ziada. Takze stale niekde robim chybu, ale ja nato pridem. Nedam sa nejakej chorobe, pre nieco je tu a ked je to Bozia vola tak nech sa tak stane. Vsetkym nam drzim palce, ten usmev je veeelmi potrebny, este nas cakaju tazke casy. Zdenka
Klarka H.
Příspěvky: 105
Registrován: 15 úno 2005, 16:58
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod Klarka H. » 22 srp 2005, 10:53

Ahoj Zdeni,
tedy ja vazne nejsem lekar, ale Pentasa je odle me super, ale co ja znam lidi, tak ji berou jen ti, co jsou uz dost v pohode. Ostatni vzdy berou Pentasu (dobra udrzovacka) plus neco, nejcasteji kortikoidy, na zvladnuti akutni faze onemocneni. To co beres k tomu neznam, ale kortikoidy (treba Prednison) jsi nekdy brala? Ja litala pul roku po doktorech, nez jsem se dostala ke sve doktorce, ktera je skvela.- Predtim jsem mela pocit, ze me leci dobre, byli celkem mili, ale kdyz jsem prisla k doktorce co mam ted, zdesila se jak jsem zanedbana. Tak si myslim, jestli to taky neni tvuj pripad. Jestli ,muzu neco radit, tak zkus zajit i nekam jinam a poptat se. Preju hodne sily!
Klara
P.S. Jinak s pocity pri vysetreni streva souhlasim. Mela jsem jednou a priste jedine v narkoze!!!
Ahoj Klarka,
dakujem za tvoj prispevok. Tazko posudim ci ma liecia poriadne, ale mam doktorku, ktora je tu uznavana. Na kontroli chodim raz za 3 mesiace a medzi tym sa mi zhorsi alebo zlepsi stav 3x.Brala som Pentasu, teraz beriem okrem Pentasi aj klyzmi Entocort.Chvilu mi to pomohlo a vsetko je v starych kolajach. Moja doktorka je mila a aj s stale pyta na moje pomery.Ale naposledy ked som bola pred mesiacom na vysetreni creva, bola somnou mama, ja som si z toho vysetrenia nic nepamatala, lebo bez injekcie si uz zasahovat do creva nedam, po prvom vysetreni mam otrasne skusenosti a povedala som, ze nikdy viac. A doktorka to respektuje a stale mi da injekciu. Takze s nou hovorila mama a vraj sa liecim sama /pytala sa ma ci skusam nieco ine, ano skusam ine alternativy, ale lieky beriem VZDY pravidelne ako mi predpise,mne povedala, ze je to dobre , ze skusam aj ine, lebo mam vieru v uzdravenie / mne to mama interpretovala ako, ze som nedisciplinovana pacientka. Teraz pride z dovolenky lekarka tak som zvedava co mi povie.Stale mi je na figu, stale dost krvacam, sustavne som chudokrvna, stale beham na vecko, malo jem, varim vsetko iba na vode, myslim, ze dodrziavam aj dietu, oddychujem. A stale nic. Male zlepsenia.A prave preto som sa nastvala a povedala si, ze sa nedam, predam byt, kupim si znova auto a idem podnikat.A nech si kazdy mysli co chce, budem bojovat sama za seba a za svoju dceru, lebo ma potrebuje, mam zanu zodpovednost.Nechcem uz sediet doma, trapit sa co do ust, a vytvorim si pracovne prostredie sama take, kde ma to bude bavit.Mam uz predstavu. A bol by v tom cert, keby sa nieco uz nepohlo, tej smoly bolo uz dost a ked je choroba ochranou pred tym co som robila v mynulosti zle, tak to skusim robit lepsie.Prestala som pit,fajcit, nepijem kavu, nedrogujem, nejem mastne,nejem vyprazane. Robim vsetko co sa odomna ziada. Takze stale niekde robim chybu, ale ja nato pridem. Nedam sa nejakej chorobe, pre nieco je tu a ked je to Bozia vola tak nech sa tak stane. Vsetkym nam drzim palce, ten usmev je veeelmi potrebny, este nas cakaju tazke casy. Zdenka



Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host