operace
operace
Zdravím,píšu z nemocnice.Mám M.Crohn od 12 let a asi mě čeká operace tenkého střeva(illeum),vlivem zùžení.Mám z toho docela luft,protože operace stev,to není sranda......né že by nějaká operace byla....
Tak bych se chtěl optat někoho,kdo s tím má víc zkušeností,jak náročná jeto operace.Abych jim tam třeba nezùstal....
Tak se mějtě a zatím čus
Tak bych se chtěl optat někoho,kdo s tím má víc zkušeností,jak náročná jeto operace.Abych jim tam třeba nezùstal....
Tak se mějtě a zatím čus
ahoj Mejlo, mám taky zúžení v term.ileu 5 mm a Ty? Chtějí mě taky operovat, ale já se bráním...nekrvácím, nemám žádné hleny, sice beru kortikoidy občas mě břicho bolí, ale dá se to. Pořád mi není tak zle, abych musela být operovaná. Chtěla bych mimi a doktoři mi to s tím zúžením nedoporučují, psala jsem si, ale s maminkama, které byly těhotné a měly stenozu a porodily zdravé děti a něměly v prúběhu těh. žádné problémy, mě doktoři straší, že by v prúběhu těh. se mohlo střevo uplně uzavřít a já bych mohla přijít o mimi....a představ si, že 2 maminám se to zúžení úplně ztratilo, což jsem nemohla pochopit, protože doktoři to zúžení vysvětlují tak, že Ti stěna střeva zvazovatí a tím se zúží prúchod, ale opravdu 2 maminám to zúžení zmizelo a mají to potvrzené z kolono....Operaci múžeš odmítnout, je to Tvoje právo....hlavně záleží na tom jak Ty se osobně cítíš a kolik ta stenoza je....Jestli Tě budou operovat,moc Ti držím palce, a Ti to dobře dopadne....
Ahojky, ja mam prave opacny problem, na tenkem streve mam zuzeninu 3mm a operovat me nechteji, pravda teda je ze nejake vaznejsi problemy nemam, ale pokazde kdyz me pichne v podbrisku tak se vydesim, jestli se mi to tam neucpava a nechce prasknout.A porad tak nejak doufam, ze po operaci by mohl byt par let klid.
Ahoj, děkuju vám za rychlou reakci.Včera jsem to psal na rychlo.Přesněji řečeno...byl jsem přijat s akutními bolestmi v levém podbřišku....okamžitě na kapačky(kortikoidy,antibiotika,výživa)Po týdnu se to upravilo,bolesti zmizely,jen stále tupá bolest v levém podbřišku.Z ultrazvuku zjistily ze mám zúžené ten.střevo v oblasti term.illea,ale v den kdy jsem měl jít na enteroklízu se jim porouchal přístroj,tak tu tvrdnu přes víkend,protože mě nechtěj pustit,aby se mi to doma neuzavřelo.Doufám že zítra to opravěj a ve středu bude enteroklíza...uf...nejhorší je to čekání.Po 13 letech s M.C.první větší problém(když nepočítám křeče po jídle,atak)i když poslední púlrok mě trápilo šílený kručení břicha a nadýmání....možná to mělo souvislost s M.C a možná by se to po operaci ztratilo....no uvidíme...jdu čekat
Mějte se a díky
Mějte se a díky
čau,čau...tak jsem tu zase.V pátek mě pustily z nemocnice.Byl jsem na enteroklíze a zjistily mi postižení v oblasti jejuna na třech místech(délky 8cm,5cm,a3cm) a stenózu na kličce term.ilea -zúžení na 4mm.po dohodě s chirurgama se rozhodli,že mě operovat zatím nebudou a nasadily mě Pentasu2-2-2,Imuran1-1-1,a Prednison 30mg-10mg-0mg.Tak doufám že ta zúženina časem trošku povolí(pokud je to vúbec možný)a vyhnu se tý kudličce...
ahoj Mejlo, tak to je dobře, znám 2 paní, co měly zúženinu term.ilea a představ si, že operované nebyly a dokonce po porodu se jim stenozy zmizely...tak vydrž, já mám taky stenozu v term.ileu 7mm, chtějí mě operovat, ale dokud to jde, tak se bráním....te´d mi budou měnit léčbu, tak jsem zvědavá jestli to zabere? Chtěla jsem se zeptat, ty máš stěnu ztluštělou na 4 mm nebo máš prúchod střeva jen 4 mm? Dík a držím palce pa,pa
ahoj Mejlo, mám taky zúžení v term.ileu 5 mm a Ty? Chtějí mě taky operovat, ale já se bráním...nekrvácím, nemám žádné hleny, sice beru kortikoidy občas mě břicho bolí, ale dá se to. Pořád mi není tak zle, abych musela být operovaná. Chtěla bych mimi a doktoři mi to s tím zúžením nedoporučují, psala jsem si, ale s maminkama, které byly těhotné a měly stenozu a porodily zdravé děti a něměly v prúběhu těh. žádné problémy, mě doktoři straší, že by v prúběhu těh. se mohlo střevo uplně uzavřít a já bych mohla přijít o mimi....a představ si, že 2 maminám se to zúžení úplně ztratilo, což jsem nemohla pochopit, protože doktoři to zúžení vysvětlují tak, že Ti stěna střeva zvazovatí a tím se zúží prúchod, ale opravdu 2 maminám to zúžení zmizelo a mají to potvrzené z kolono....Operaci múžeš odmítnout, je to Tvoje právo....hlavně záleží na tom jak Ty se osobně cítíš a kolik ta stenoza je....Jestli Tě budou operovat,moc Ti držím palce, a Ti to dobře dopadne....
Ahoj všichni, ještě něco málo info o tomto problému: Tak údajně stenóza múže být buï trvalá(která by se měla operovat), nebo zánětlivá, kde je možnost, že se konzervativní léčbou trochu roztáhne.Ale každopádně operace Crohna se provádí jen v krajních případech, protože nikdy nikdo neví kde a kdy se to objeví znova, a zánětlivá tkáň se špatně hojí(myšleno po operaci).Jo, a ještě mi múj lékař řekl, že když mám nyní prúchod střeva 4mm, tak je to asi 4-5xzúžený oproti zdravému tenkému střevu.
Mějte se a hlavně ZDRAVÍčKO!!!
Mějte se a hlavně ZDRAVÍčKO!!!
Ahoj, jdu taky prispet se svou troskou do mlyna... mela jsem taky zuzene strevo, porad se mi ho snazili lecit, vysledkem bylo, ze jsem skoro rok trpela jako prase, desne krece, nemohla jsem skoro jist, zhubla na 42 kilo a skoncila na metabilicke jipce, po zmene doktora mi doc. Lukas ined rekl, ze bez operac eto nepujde, verila jsme mu a dneska si dekuju, ze jsem neposlechla svoje obavy z operace a sla jsme do toho... hned po operaci mi bylo skvele (samozrejme po prvnich par dnech pooperacnich bolesti, ale proto tomu, co jsme si do te doby vytrpela to byla sranda) a kdyz jsem si asi tyden po operaci vychutnavala suchy rohlik, koukali na mne jak na blazna, ale ja jsem ho do te doby fakt nemohl ajist bez toho, aby nasledovaly silene krece a blesti.. Takze radim, pokud ta stenoza je opravdu velka a dela problemy, se operaci nebranit, mne to moc pomohlo a uz dva roky jsmme bez problemu...
Ahojky,
naprosto souhlasím s evelinou - sníst po operaci třeba jen suchej rohlík byla doslova slast. ) Já se dokonce cpala na ARU vývarem - a to polívky od nějakých svých 3 let nejim. ))
Jinak operace se rozhodně nebojte - když mi múj lékař řek, že je pro mě nutná a že není vyhnutí, tak jsem se psychicky složila...nejhorší období snad pro mě byla výživa, nad kterou mě před operací poslali, protože jsem byla podvyživená a nehojila bych se. No, a doktoři na metabolickým oddělení mýho operujícího lékaře neposlechli a nasadili mi enterální výživu. Mně se problémy zhoršovaly, vracely se mi bolesti (ze kterých mě už před tím na interně dostali)...začala jsem zas zvracet...no a doktoři z metabolickýho mi nevěřili. Bylo to hrozný období. Nakonec mi po dvou týdnech sondu vyndali s tím, že do papírú napsali, že nespolupracuju. Všichni mě tam měli za magora, kterej chce dobrovolně umřít. Nakonec teda ustoupili a dostala jsem tu výživu, na kterou mě púvodně pan primář poslal - přes centrální žilní katetr. Jenže místo plánovaného asi měsíce jsem jí měla jen 4 dny, takže jsem se před operací pomalu smiřovala s tím, že budu mít dočasnej vývod (asi na 4 měsíce).
No..operace proběhla v pohodě, trvala přes 4 hodiny a přišlo takový trochu psychicky napjatý období - 10 dní na ARU. Zas jsem tam měla perfektní péči, takže jsem holt musela oželet kontakt s okolím (byla jsem tam jediná, kdo byl při vědomí). I když sestřičky dělaly všechno proto, abych se necítila sama a ve dny, kdy mi nepřišel nikdo na návštěvu, si se mnou třeba hodinu povídaly. Opravdu úžasnej přístup personálu Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Už i to, že za mnou běžně pouštěly návštěvy a jelikož mamina jezdila docela z dálky, tak jí tam nechaly třeba celé odpoledne. Denně ke mně chodila rehabilitační sestra a už druhý den po operaci mě postavili na nohy. No, byla jsem z toho docela rozhozená, že mě to unavilo tolik, jak kdybych prošla celý Krkonoše. Ale den ode dne se to lepšilo.
Nu, a po těch 10 dnech už to šlo rychle - přeložení na normální oddělení (hrdě jsem odmítla vozík a došla jsem tam pěkně sama po svých ), kašovitá strava, druhej den už rohlík a třetí den už jsem si pochutnávala na rajskej omáčce. )))) Nu, a za další dva dny domú. Takže se toho opravdu nikdo nebojte - protože díky operaci začnete, dá se říct, novej život. Jím úplně všechno, necpu už do sebe žádný kortikoidy (ty mi hnedka po operaci začali postupně vysazovat) a kdybych nebyla líná, tak zvládám i nějaký sporty..
Držím všem palce, a jsou v tom pomyslném boji silnější než crohn!
naprosto souhlasím s evelinou - sníst po operaci třeba jen suchej rohlík byla doslova slast. ) Já se dokonce cpala na ARU vývarem - a to polívky od nějakých svých 3 let nejim. ))
Jinak operace se rozhodně nebojte - když mi múj lékař řek, že je pro mě nutná a že není vyhnutí, tak jsem se psychicky složila...nejhorší období snad pro mě byla výživa, nad kterou mě před operací poslali, protože jsem byla podvyživená a nehojila bych se. No, a doktoři na metabolickým oddělení mýho operujícího lékaře neposlechli a nasadili mi enterální výživu. Mně se problémy zhoršovaly, vracely se mi bolesti (ze kterých mě už před tím na interně dostali)...začala jsem zas zvracet...no a doktoři z metabolickýho mi nevěřili. Bylo to hrozný období. Nakonec mi po dvou týdnech sondu vyndali s tím, že do papírú napsali, že nespolupracuju. Všichni mě tam měli za magora, kterej chce dobrovolně umřít. Nakonec teda ustoupili a dostala jsem tu výživu, na kterou mě púvodně pan primář poslal - přes centrální žilní katetr. Jenže místo plánovaného asi měsíce jsem jí měla jen 4 dny, takže jsem se před operací pomalu smiřovala s tím, že budu mít dočasnej vývod (asi na 4 měsíce).
No..operace proběhla v pohodě, trvala přes 4 hodiny a přišlo takový trochu psychicky napjatý období - 10 dní na ARU. Zas jsem tam měla perfektní péči, takže jsem holt musela oželet kontakt s okolím (byla jsem tam jediná, kdo byl při vědomí). I když sestřičky dělaly všechno proto, abych se necítila sama a ve dny, kdy mi nepřišel nikdo na návštěvu, si se mnou třeba hodinu povídaly. Opravdu úžasnej přístup personálu Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Už i to, že za mnou běžně pouštěly návštěvy a jelikož mamina jezdila docela z dálky, tak jí tam nechaly třeba celé odpoledne. Denně ke mně chodila rehabilitační sestra a už druhý den po operaci mě postavili na nohy. No, byla jsem z toho docela rozhozená, že mě to unavilo tolik, jak kdybych prošla celý Krkonoše. Ale den ode dne se to lepšilo.
Nu, a po těch 10 dnech už to šlo rychle - přeložení na normální oddělení (hrdě jsem odmítla vozík a došla jsem tam pěkně sama po svých ), kašovitá strava, druhej den už rohlík a třetí den už jsem si pochutnávala na rajskej omáčce. )))) Nu, a za další dva dny domú. Takže se toho opravdu nikdo nebojte - protože díky operaci začnete, dá se říct, novej život. Jím úplně všechno, necpu už do sebe žádný kortikoidy (ty mi hnedka po operaci začali postupně vysazovat) a kdybych nebyla líná, tak zvládám i nějaký sporty..
Držím všem palce, a jsou v tom pomyslném boji silnější než crohn!
Kdo je online
Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 61 hostů