ahoj Eunka84, já to mám trošku jinak než gbrgbr.
1, nemám krvavé průjmy
2, jak jsem psala výše, po zaléčení nejhoršího zánětu kortikoidy a náslenému odoperování nejpostiženější části střeva se mi hrozně ulevilo
3, věřím svým lékařům a řídím se jejich radami, takže pokud mi primář řekne, že dodržování nějaké diety nemá absolutně vliv na dobu remise (klidová fáze), tak tomu věřím. A ruku na srdce- je to mnohem pohodlnější.
4, toleruji téměř vše, je jen pár jednotlivých věcí, které jsem musela vyřadit, ale to jen v době relapsu, takže žádné soubory potravin typu laktosa, lepek...., ale pozor- je to individuální- jako vše na týhle mršce.
Takže, pokud nemáš prokázáno, že něco nesmíš, tak základní rady, které pomohly mě: ve všech příručkách píšou- ovoce, zelenina, celozrnné pečivo, luštěniny, ořechy NE! Z ovoce pouze oloupaná uvařená jablka- u mě
, ze zeleniny pouze vařenou mrkev- dlouho mi trvalo, než jsem zjistila proč je mi ve špitále po obědě zle, ano byla to ta vařená mrkev v polévce. Takže za mě mrkev
Mluvím tu teď o úplných začátcích, teď už můžu téměř vše. Protože bylo léto a já mám zeleninu a ovoce ráda, tak jse pátrala a zkoušela. Vláknina téměř není v zavařované č. řepě a ve žlutých, vnitřních lístcích salátu. Na tom jsem přežila léto. V nemocnici jsem začínala na piškotách a vytvořila si na nich závislost.
Do té doby jsem skoro nejedla tvaroh, ale se zánětem jsem na něj měla vyloženě chuť. Nejprve jsem si vzpomněla na ten ze školky:-)) šlehaný s cukrem a kakaem a pak i naslano. Opatrně jsem zkusila česnek- jupí jde to, pak i pažitku. Rohlíky vždy minimálně den staré, knedlíky vůbec- strašně nadýmají a pozor na sycené nápoje to byla málem smrt. Vařil manžel. Z příloh v podstatě pouze rýži a těstoviny. Omáčky např. podušené kostičky kuřete, česnek, bazalka, smetana, zahustit sýrem nebo vepřové na kmíně(pozor- mletý), Cibuli vynechte, a pak samozřejmě všechny luštěniny. Bohužel univerzální jídelníček ti nikdo nedá, protože tahle mrška u každého z nás nemá ráda něco jiného.
Toto jsou mé vlastní zkušenosti a nikomu je nenutím. Každý z nás má k nemoci , potažmo životu jiný přístup. Já (se souhlasem svého primáře) zastávám názor- život maximálně užít. Tzn. se vším všudy, včetně jídla, které mám ráda. Je jasné, že pokud ti něco chutná, ale nedělá dobře, tak si sama spočítáš jestli ti to stojí za to. Ale to už je rada spíš pro "pokročilé", na začátku prostě chceš, aby už ti konečně zase bylo dobře
Vše je o přístupu. Mě řekl můj zlatý, milionový primář, že po operaci budu zdravá, dokud se ta mrcha zase nepřihlásí, a že se přihlásí, to je jisté, takže je potřeba maximálně užívat ten čas mezitím.A já se tím řídím.
Někdo má opačný přístup: jsem nemocná a tak dám tělu něco jiného než doposud a ono mi to vrátí tím, že bude lépe šlapat. Proti gustu ..... věřím, že i tohle funguje. Prostě, podle mého je vše v hlavě. Dej se do klidu,, srovnej si přístup k životu a ono to půjde. Mám ještě jeden (velmi nepopulární) názor: crohnaři, kterým se nemoc projevila v dospělosti si jí způsobili z velké části sami. Všichni, které znám- včetně sebe
byli nerváci, perfekcionalisté, kterým vše muselo do nejmenších detailů klapat. Pak nás to skolilo a dokud nepochopíme, že spousta věcí, může jít bez nás a ani z daleka nemusí být tak 100%, nebude nám lépe. Takže klídek- je to těžké- vím to z vlasní zkušenosti
, musela jsem sama sobě připustit, že Zeměkoule se docela hezky otáčí i když jí neřídím, ale jde to, a co je podstatné- je mi dobře.
Tady jsme ti nastínily dvě možné cesy, je jenom na tobě, co je ti bližší. Přeji hezčí dny a věř, že bude líp.Fuj, to jsem zase ukecaná.