První příznaky se u mě objevily před třemi měsíci - zašla jsem k dětské, která mi to léčila jako střevní chřipku. To, že jsem tam za ní chodila každý týden s tím, že se to zhoršuje a už nemůžu jíst ani pít kvůli bolesti, to jí nezajímalo. Protože ona je nej a chce řešit všechno nejlíp, tak mi ani nechtěla dát doporučenku na gastro. Tak jsem se jednoho dne naštvala a jela do dětské do Brna na vlastní pěst. Nechtěla mě přijmout, ale nakonec přijmuli. Říkala jsem jim o problémech s potravou, že mě začíná bolet břicho i když nic nesním, že mám vodové průjmy celou dobu a že jsem zhubla za tu dobu šest kilo. No, zjistili mi na ultrazvuku zvětšený střeva a poslali mě zase za dětskou. Ta mi naštěstí udělala krevní obrazy, kde bylo všechno silně zvýšené nebo snížené, navíc se u mě ukázala chudokrevnost. Tak jsem si vyprosila žádanku na gastro, kam mě i přes akutní stav objednali až za 14 dní. Paní doktorka mi dala probiotika, dál to neřešila. Pak mě poslala na ultrazvuk střev s výsledkem podezření na zánět v tenké kličce ilea. Pak mi dala Entizol, brala jsem ho přes víkend, ale bylo mi po něm hrozně zle (pocity na zvracení, horečky apod.) - ale pomohl mi, jenže jsem ho musela vysadit. Objednala mě na magnetickou rezonanci, ale až na 2o. června, a já už to prostě nemohla vydržet. Mamka se za mě nakonec postavila a doktorka mi dala doporučenku na hospitalizaci v dětské.
Od 4. června jsem tady, a jsem za to ráda, že se to konečně někam pohnulo, po třech měsících kdy mě všichni doktoři posílali do háje, je to jako zázrak z nebe. Za tři měsíce jsem zhubla osm kilo a fakt jsem se toho dalšího hubnutí bála. Dělali mi gastroskopii, kolonoskopii, cévkování, magnetickou rezonanci a hodně moc odběrů krve, moči, stolice apod. Pět dní jsem dostávala Entizol žilou. Teď jsem od pátku žilně na kortikoidech a jinak k tomu beru Venter, Pentasu, probiotika a B-komplex. Ve středu bych měla jíst už jen prášky, i kortikoidy mě nechají a v pátek už mě snad pustí.
Jinak mám zjištěnou Crohnovu nemoc s postižením na žaludku, jícnu, dvanáctníku, tenkým střeve a tlustým střevě.
Uvítala bych jakékkoliv rady do budoucna, i když už o tom mám dost řečeno, určitě se ještě najde něco, co mě uklidní apod. Ale více méně jsem s tím trochu smířená, i když šok to určitě je
. Když skončila moje první hospitalizace a nasazené kortikoidy ještě nezačaly zabírat, bylo mi fakt ouvej. Bylo léto, velké vedro, asi jako teď, břicho bolelo, chodila jsem ohnutá, narovnat se nešlo. Bydlím u řeky a manžel mě přemluvil ať se jdeme vykoupat, moc se mi nechtělo, neměla jsem sílu a ani moc chuť, ale šla jsem. Když jsem se celá ponořila do té studené vody, začala pomalu přicházet úleva, tak jsem tam stála asi 20 minut a fakt mi to hodně pomohlo, sice jen na pár hodin, ale zlepšení to bylo. No a pak jsem zapojila mozek a došlo mi, že je to zánět a že chlazení na něj pomáhá. 