IBD FÓRUM

Chtěla bych se s Vámi podělit o své zkušenosti s Crohnovou nemocí.
Tuto chorobu u mne diagnostikovali v r.1998, byla jsem tehdy ve 4. ročníku na stř. škole. Začalo to náhle průjmy - s viditelnými nestrávenými zbytky potravin, bolesti břicha v místě "slepáku", neustále zvýšená teplota. Navštívila jsem pak po týdnu našeho studentského lékaře, který si, podle mého názoru myslel, že jsem jeden ze simulantů. Doporučil mi dietu, nechal mi odebrat krev a výtěry.Navštěvovala jsem ho měsíc, z krevního obrazu, kde již byly samozřejmě známky nízké hladiny železa,..atd. usoudil, že asi jím málo masa....No, děs. Chápu, že tato nemoc se těžko poznává, alě měla jsem dojem celkové laxnosti ze strany lékaře - neposlal mě ani na ultrazvuk, léčil mě na žlučník a slinivku...
Po měsíci se tělo ozvalo: bolesti břicha byly silnější, teplota vyšplhala přes " 38".Akutně mě operovali ve stejné nemocnici, kde jsem navštěvovala tohoto lékaře. Najednou bylo kolem mne spousta lékařů, nechápali, jak jsem " to mohla nechat až takhle", najednou jsem šla na ultrazvuk, ke gynekologovi,....Opeovali mě prý " za pět minut 12". Zprvu to byl zdánlivě jen " slepák", ale poležela jsem si v nemocnici dva týdny a pak se slovy " on tam byl takový větší zánět" mě poslali na další vyšetření do Hradce Králové. Zde jsem absolvovala vyšetření irigoskopii, enteroklýzu a kolonoskopii. Dva měsíce po první operaci jsem podstoupila další - odstranili mi zhruba jen 10cm střev. Od té doby jezdím do HK pravidelně ke svému gastroenterologovi. Crohna mám tedy už 5 let, používám Acidum foliccum, Sorbifer Dulures a Pentasu.
V mých 21 letech jsem porodila zdravého chlapečka ( taky to zaklepávám ). Během těhotenství i po porodu jsem neměla žádné potíže. Cítím se celkem dobře. Jen snad ta má váha se nelíbí mému lékaři. Měřím 166 cm a než jsem onemocněla, vážila jsem téměř 60 kilo. Nyní mám 47 a ať se snažím sebevíc, přibrat nemůžu.
Přiznám se, že se ani v jídle moc neomezuju,jím dá se říct vše. Domnívám se, že podstatné je, že si nepřipouštím to, že jsem nemocná.Je to o psychice, důležité je být v pohodě.
Zdravím všechny "kroňáky". Danula

Ahoj Danulo, se zájmem jsem si přečetla tvůj příběh, protože se v mnohém podobá tomu mému. Já trpěla zažívacími obtížemi asi deset let, ale pan doktor to označil jako dráždivý tračník a politoval mě.Podstoupila jsem i koloskopii, ale ta nic neukázala. Všechno vyvrcholilo v roce 1998, kdy jsem už nejen nápadně zhubla, ale bolesti nešly vydržet. Skončila jsem na gynekologii, samozřejmě omylem. Po složitých peripetiích jsem se konečně dostala do Prahy, kde mě doslova vytáhli hrobníkovi z lopaty. Po několika týdnech na JIP mě odoperovali, mám o 60 cm střeva méně. O rok později jsem podstoupila ještě reoperaci, po níž se můj stav zlepšil natolik, že jsem teď bez léků a funguji normálně. Jezdím pravidelně do Prahy na kontroly a věřím, že udržím nemoc v klidu. Psychická pohoda je opravdu moc důležitá, proto si ji nikdo nenechte vzít.