Ahoj, ráda odpovím na tvé otázky. Dobře si pamatuju, že nejvíc mi právě chyběla ta osobní zkušenost. Musím začít od začátku, abys pochopila, že jsem měla trošku jiný průběh a moc se neděs

. Až do 32 let jsem byla úplně zdravý člověk. Nic nenasvědčovalo tomu, co pak přišlo. Žádné bolesti, teploty jsem nemívala ani při chřipce.... Jen ve velmi stresových situacích se projevoval průjem, ale to bylo tak 2x do roka už od zkoušek na střední.
V únoru 2010 , v době bez jakéhokoliv napětí mě z hodiny na hodinu začalo ukrutně bolet břicho v pravém podbřišku. Vydala jsem se na gyndu a diagnostikovali zánět vaječníku, napsali bobule a šup domu. Stav se rychle zhoršoval, zvracení, průjmy, ale bolest trošku polevovala, po týdnu kontrola, dál se pokračovalo v nastavené léčbě. Po deseti dnech jsem zhubla 11kg, zvracela už vše, tak mě manžel naložil do auta a odvezl do nemocnice. Konstatovali zánět na vaječníku i vejcovodu a šup na sál. Oboje odebrali, za mohutného projevování nelibosti, že když mám 33kg, tak je to život ohrožující mě operovat a že jsem anorektička- což nejsem. CRP při příjmu 256, po operaci a antibioticích kleslo na 66 a tam už zůstalo a nikdo nic neřešil, ani nepřizvali gastráče a propustili mě domů. V dubnu jsem byla ve strašném stavu, omdlévala jsem, spala asi 20 hodin denně, tak jsem zašla za praktickou lékařkou, ta začala hned jednat a tak jsem se během dvou dní dostala do nemocnice Pod Petřínem. Diagnoza byla po 14 dnech potvrzená MR a k tomu anemie na umření, metabolický rozvrat... Takže výživa sondou, centrálem, nasazení velkých dávek kortikoidů.... Vše začalo během léta přinášet výsledky a tak bylo rozhodnuto o operaci. V říjnu už jsem měla asi 39 kg, i díky tomu asi nebyla pro operatéra zrovna jednoduchá. Normálně mu to prý trvá asi 4,5-5 hodin, já tam byla 9. Probudila jsem se na ARO s pytlíkem na břiše

, tam jsem byla 4 dny, pak 3 na JIP, pak na 6 dní norm. pokoj. Potom mě překládali ještě na gastro, protože bylo potřeba pokračovat ve výživě, tam jsem byla 4 dny a i se sondou, pumpou, výživou po 17-ti dnech domu. Na chirurgii jsem byla na pokoji se dvěma holkama, co měli za sebou to samé, ale bez komplikací a ty šly 8 a 10 den po operaci domů. Vzhledem k tomu jak to u mě probíhalo od začátku a co bylo dále v plánu, tak jsem si v červenci zažádala o důchod a dostala ho, takže do práce jsem se pak nevracela. Asi 10 dní doma jsem se se stomkou sžívala, manžel je v tomto směru k nezaplacení, pomáhal mi s vystříháváním dírky na pytlíku, sebeobsluhou a vše jsme nakonec obrátili v humor a zvládli ruku v ruce.Asi po 5 ti dnech doma odpadalo posledních pár vstřebávacích stehů, zahojilo se a musím říci, že po dvou měsících jsem dělala vše, kromě tahání těžkých věcí. Bohužel jsem převlékala postele a při natahování prostěradel jsem si udělala kýlu, takže opravdu nic nezvedat

Vzhledem k tomu, že mi od února bylo opravdu ouvej, tak po operaci a zahojení rány, to byl obrat opravdu o 180°. Se stomku se opravdu dá žít úplně normálně, ví to jen tan, komu to sama řekneš. Stačí k tomu trochu volnější oblečení, ale ne žádnej pytel

, trošku dietka, ale nic drastického, v podstatě jde pouze o to, aby se ti stomie něčím neucpala. Vzhledem k tomu, že většina střev není v provozu, tak je potrava v podstatě jen natrávená a tudíž plná kousků. Velmi jsme se s panem primářem nasmáli, když jsem mu řekla, že Asacol, který jsem v té době brala a který má projít bez úhony žaludkem a rozpouštět se až ve střevu mám v pytlíku už za 10 minut po spolknutí a celý, že bych ho mohla opláchnout a poslat ho znovu. Odvětil, že takovouto reciklaci moc nepodporujou

.Takže jak jsem psala: já bych neměnila. Když si vzpomenu na tu ohromnou a rychlou změnu mého stavu a hlavně, že je mi dobře, váha drží, krev jako dárce, dnes ŽÁDNÁ dieta, jím vše.... Jak mi primář řekl: " po operaci budete zdravá než se ta mrcha objeví znova. A že se objeví je téměř jistota, ale jestli to bude za rok, 7 nebo 10 let na to dieta nemá vliv." Takže si užívám, že vedu normální život a že jednou příjde?.... no tak ať jsem u skvělého doktora, který si mě hlídá a ví co pak. Držím palce a pokud jsem nedodala všechny informace, tak se klidně ptej. Fuj, to jsem zase ukecaná
